Alan Hollinghurst: Cizí dítě

Tento monumentální román anglického spisovatele nás zavádí do Anglie. Z hlediska časového se dostaneme do velmi dlouhého období - před první světovou válkou až do současnosti (roku 2008).

Název knihy Cizí dítě (The Stranger´s Child v originále) autor vybral z básně In Memorian, která vešla z pera významného viktoriánského básníka Alfreda Tennysona. Ne zcela náhodně. Tato báseň pojednává o lásce jednoho muže ke druhému a obsahuje mnohé sexuální narážky. A pokud se ptáte, proč ne zcela náhodně, za chvíli se to dozvíte.

Hlavním hrdinou Cizího dítěte je Cecil Teucer Valance - básník, voják, vzdělanec, který padl ve svých pouhých pětadvaceti letech v první světové válce. Cecil měl mladšího bratra Dudleyho, který byl však spíše Cecilovým stínem. My jako čtenáři máme z vyprávění pocit, že Cecila známe i přesto, že je o něm známo jen málo informací.

Cecil byl, jako většina básníků ve své době, homosexuálně orientován a svou orientaci uměl umně poschovávat do svých básní tak, aby si čtenáři jeho poezie mysleli, že patří ženám.

Román se skládá z pěti “dějství”, která jsou od sebe rozdělena dlouhými časovými intervaly. Každé dějství obsahuje různý počet kapitol a vypráví ho pokaždé někdo jiný, ale my příběh vnímáme jako celistvý a uspořádaný.

První dějství nese název Dvě jitra. Jedná se o název honosného sídla rodiny Sawleových a  později i Cecilovy nejznámější básně, kterou složil právě zde a kterou věnoval šestnáctileté Daphne, která byla do Cecila tajně zamilovaná. I přesto ale v básni poukazoval na svého “miláčka” Dapheina staršího bratra George. Pouze v tomto prvním dějství máme tu čest setkat se s Cecilem “naživo” a udělat si na něj svůj vlastní názor. Na druhé straně Dvou jiter stojí sídlo Cecilovy rodiny s názvem Corley Court - typickým viktoriánským sídlem, které je nám s veškerou pečlivostí popsáno, takže máme pocit jako bychom se po něm procházeli spolu s vypravěčem.

Druhé dějství s názvem Revel nás přesune o pár let dál, do období po první světové válce a my se dozvídáme o Cecilově tragickém osudu. Zároveň nám ale plynou dále životy ostatních, pro nás důležitých postav.

Třetí dějství se jmenuje “…máme sílu v srdci!”. Zde se setkáváme s dcerou Daphne - Corinnou. Tato část se týká především jí a její matky. Zde se také poprvé setkáváme s Paulem Bryanthem, který pracuje jako úředník v bance a který se zcela náhodou setkává s Corinninou rodinou. Už v té době je však velký Cecilův fanoušek a jeho přáním je napsat o něm knihu vzpomínek.

Čtvrté dějství, Tak trochu básník, nám upřesňuje Paulovo počínání. Podaří se mu knihu dokončit? S kým vším si musí promluvit o Cecilovi? A poví mu dotyčné osoby vše do podrobností tak, jak si to pamatují a nebo budou něco zatajovat? A pokud ano, z jakého důvodu?

Závěrečné dějství se jmenuje Staří přátelé a zde se přesouváme do roku 2008.

Hlavními motivy tohoto románu jsou homosexualita a vzpomínky. Očima čtenáře sledujeme téma homosexuality v různých dobách. Na začátku příběhu, v předválečném období, vidíme, že homosexualita byla zapovězena a nemluvilo se o ní. Oproti tomu v roce 2008 už existovalo registrované partnerství a o homosexualitě se začalo otevřeně mluvit. A co se týče vzpomínek, každý je známe a záleží pouze na nás, co a komu prozradíme, či si je nějak poupravíme do přijatelnější podoby.    

Velkou roli zde hraje především láska. Ať už to je láska homosexuální, bisexuální či heterosexuální. Každý má být v životě šťastný a každý máme právo na lásku.

Svým dílem autor knihy, pan Alan Hollinghurst, oslavuje velkolepou viktoriánskou éru. Do detailů nám popisuje krajinu, domy, společnost a její měnící se postoje. Umí také detailně popsat úpadek něčeho, ať již nějakého sídla či životních názorů.

Kniha se mi velmi líbila. Zaujal mě autorův osobitý styl vyprávění, který zaujme již od první stránky. Při čtení se nám vykresluje Cecil ve své plné kráse a jen my, čtenáři, ho můžeme poznat z různých úhlů pohledu a poznat tak jeho příběh. Někdo by mohl namítat, že Cecil Valance nebyl pro nikoho důležitý, ale my zjišťujeme, že tomu tak není. Ba naopak.

Ukázka:
“Domova svit už září tmou
a mílí šerých stromořadí
kopyta oře zadupou
po půdě, kterou sotva zřím,
jak hájem v Corley uháním
a srdce moje napřed pádí.”
(str. 67)

Nakladatelství: Odeon
Rok vydání: 2012
Počet stran: 544
Překlad: Michala Marková
 

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.