Charlotte Linková: Zapomenuté dítě

Nakladatelství: Ikar
Rok vydání: 2013
Počet stran: 376
Překlad: Hana Krejčí

S německou spisovatelkou Charlotte Linkovou jsme se již mohli seznámit v loňském roce, kdy u nás vyšla její kniha Šmírák, která se stala mezi čtenáři hojně vyhledávanou. Vloni byla také vydána její další kniha s názvem Zapomenuté dítě. Protože mě Šmírák zaujal, nemohla jsem si nechat ujít ani její následující knihu.

Charlotte Linková se narodila roku 1963 ve Frankfurtu nad Mohanem. Je dcerou slavné německé spisovatelky Almuth Linkové. Její první román, který vydala ve svých devatenácti letech, začala psát v šestnácti. V roce 2007 získala cenu za literární tvorbu v oblasti beletrie. V současné době žije spisovatelka spolu se svou rodinou a psím mazlíčkem nedaleko svého rodiště, Frankfurtu nad Mohanem.

Celý příběh Zapomenutého dítěte začíná 4. listopadu roku 1940. V čase, kdy byla druhá světová válka v plném proudu a kdy se válka nevyhnula ani samotnému Londýnu. V tento den matka posílá svou jedenáctiletou dceru, Fionu Barnesovou, z Paddingtonského nádraží pryč. Pryč od veškeré té hrůzy, strachu a nebezpečí. Vstříc bezpečí a klidu. Fiona nebyla ani prvním, ani posledním dítětem, jehož rodiče mysleli na bezpečí toho nejcennějšího co v životě měli a poslali ho buď někam k rodině a nebo k cizím lidem. Hlavně, aby se ty dětičky měly lépe.

Fiona se dostane na farmu nedaleko Yorskhiru, k Beckettovým. Ti mají o něco málo staršího syna Chada, se kterým si postupem času padnou s Fionou do oka. Překvapením ovšem je, že se k nim Fiona nedostává sama. Spolu s ní je totiž i mladší chlapec, který v Londýně ztratil celou svou rodinu. Neumí mluvit, slepě následuje Fionu a oči jakoby měl pouze pro ní. Jmenuje se Brian Somerville, ale Fiona a Chad mu neřeknou jinak než Nobody. Dost smutné. Briana, Nobodyho mi bylo strašně líto a tak moc bych mu chtěla nějakým způsobem pomoci, popostrčit ho, snažit se ho rozmluvit, obejmout. Vždyť co potřebuje malé dítě víc než cítit od druhých lásku?

Ale tyto historické souvislosti jsou pouze “doplňkem” hlavního příběhu. Skládáním historických střípků s těmi ze současnosti se nám začne před očima promítat celý souvislý příběh. Jsme v roce 2008 a nacházíme se převážně na již zmíněné farmě poblíž Yorkshiru. Fioně a Chadovi vydrželo jejich přátelství po celý život, až je divné, že nepřerostlo za ty roky v něco víc. Fiona a Chad už mají své roky a oba dva mají již své děti, Fiona dokonce i svou vnučku, která za ní občas zajede.

Chadova jediná dcera, Gwen, slaví zasnoubení. Je divné, že skoro čtyřicetiletá žena se strašným smyslem pro módu a s ještě strašnějším vyjadřováním se po krátkodobé známosti chce zasnoubit? Možná ne, možná se ti dva doopravdy milují a nebo je to prostě pro oba únik od děsivé přítomnosti. Ale právě po tomto zásnubním večírku se Fiona ztratí. Kde by mohla být? Kde by se mohla potulovat? Stalo se jí snad něco? A v tuto chvíli přichází na řadu policistka Valerie Almondová, která se celého případu ujímá a která nepřestane hledat dokud nenajde. Před touto událostí je ještě navíc nalezena zavražděná studentka Amy. Souvisí její vražda nějak s tímto případem? Nebo v tom má prsty někdo jiný?

Ačkoliv není Zapomenuté dítě tak dobře psychologicky vykresleným příběhem jako Šmírák, má něco do sebe. Líbily se mi přiložené historické události z Fionina a Chadova života. Díky nim můžeme celý příběh vnímat hned několika očima. Díky nim se můžeme také snažit pochopit chování hlavních hrdinů. Co se stalo s Nobodym? Kam zmizela Fiona? Je v pořádku? Pokud se jí něco stalo, chtěl by jí někdo úmyslne ublížit?

Vyprávění v příběhu je barvité, protože se každou chvíli střídá vypravěč. Nalezneme zde spoustu dialogů a máme i možnost nahlédnout do psychiky postav. Ne tedy dopodrobna, ale můžeme poznat ta nejdůležitější trápení nejen hlavních postav. No a pak je tady policistka Almondová. Její vyšetřování se i pro mě chvílemi stávalo oříškem. Ale díky jejímu vyšetřování začínají na povrch vyplouvat dávná rodinná tajemství, která by jinak zůstala skrytá.

Co dodat na závěr? Jen to, že mě opět Charlotte Linková nezklamala a už se těším na její další knihu.