Chevy Stevensová: Pořád se dívá

Nakladatelství: Knižní klub
Rok vydání: 2014
Počet stran: 416
Překlad: Edda Němcová

Řeka života plyne dál...

Někoho by název tohoto článku mohl přivést k domněnce, že kniha Pořád se dívá je nějakým romanticky laděným příběhem, ale ani zdaleka tomu tak není. Jedná se totiž o psychologický thriller, v jehož psaní je Stevensová již zaběhlá.

Minulý rok jsem četla její druhou knihu, která vyšla v českém překladu, Nikdy nevíš, díky které se tato spisovatelka přiřadila mezi mé vyhledávané spisovatele. Z toho důvodu jsem si pořídila i její prozatím poslední kousek, Pořád se dívá a myslela jsem si, že mě nezklame jako ta předchozí. Ale musela jsem uznat, že její předchozí se mi líbila daleko více.

U této spisovatelky se mi zalíbil odlišný styl psaní než je tomu u současných autorů thrillerů. Její hrdinky se totiž ze své těžké životní situace vyzpovídají u psychiatričky během jejich sezení. U Pořád se dívá tomu ale Chevy nasadila trochu odlišnou formu. Z psychiatričky totiž poprvé udělala zároveň i hlavní postavu. Takže tady máme možnost nahlédnout jak do Nadineina, jak se naše hlavní postava jmenuje, nelehkého života, ale zároveň se i spolu s ní podílet na léčení jejích pacientů.

Život skoro pětapadesátileté Nadine se nezdál moc odlišný od životů jejích vrstevníků a spolupracovníků v nemocnici, ve které ne příliš dlouhou dobu pracuje. Ale její klid se má za nedlouho zbortit jako domeček z karet. Do nemocnice je totiž přijata mladá žena jménem Heather, která pochází z komuny jménem Řeka života.

A v tu chvíli se vynoří problém. Nadine totiž k této komuně v dětství také nějaký čas patřila a udělala si na ní zcela odlišný obrázek než Heather…

Nadine si nedokáže vybavit některé vzpomínky z jejího dětství, které jí třeba její bratr popisuje. Jak je to možné? Co se jí stalo, že prostě je jen černo a nic víc? Ale léčba Heather roztočí kolotoč událostí v Nadineině hlavě a díky ní začne otevírat dveře od Pandořiny skříňky, které měly zůstat už navždy zavřené, aby vzpomínky valící se ven nemohly nikomu ublížit. Hlavně Nadine a její drogově závislé dceři Lise, která se s vlastní matkou vůbec nevídá. Má k tomu snad nějaký důvod? A na jaké věci se začne Nadine rozvzpomínat?

Bohužel jsem se v tomto příběhu nemohla vžít do hlavní hrdinky Nadine. Její chování mi chvílemi přišlo takové dost roztržité, jako by ona sama byla tou, kdo potřebuje pomoc. Na to, že už je to žena životem zkušená a zralá, její myšlení mi přišlo jako myšlení nějaké dospívající dívky, která jedná bezmyšlenkovitě a nemyslí na nic jiného než na svou vlastní osobu. Navíc skoro nabízí svůj život v sázku jen proto, aby vyšla pravda najevo. Jenže komu má věřit? Kdo je přítelem a kdo to jen předstírá?

V knize mě příliš nebavily pasáže, které se týkaly Řeky života. Jeden fanatik, který využívá slabých chvilek ostatních lidí a snaží se je přesvědčit o tom, že on je pro ně tím Vyvoleným a za každou cenu ho musí poslouchat, chodit s ním na “meditace” a napravovat své chování.

Ano, jsme pouze lidé a nikdo z nás není dokonalý. Což je jedině dobře, protože dokážete si představit, že by po celém světě byli všichni lidé stejní? Nedokonalost z každého z nás dělá originály. A z toho důvodu mi celá komuna Řeka života spolu s Vyvoleným Aaronem vůbec nepřišla zajímavá, byla jsem spíše naštvaná.

Od této knihy jsem čekala psychologický thriller, kterého jsem se sice dočkala, ale pouze až ke konci příběhu, což si myslím, že je škoda. Dle mého názoru je téma knihy vymyšleno dobře, ale autorka to chvílemi až moc přeháněla s veškerým riskováním, pátráním a příběh jako by chvílemi ztrácel to hlavní - nějakou tu důležitost a věrohodnost.

Ve srovnání s autorčinou předešlou knihou, Nikdy nevíš, mě tato zklamala a ani se nepřiblížila mému očekávání kvalitního psychologického thrilleru. Takže je na řadě, abych si od ní přečetla ještě její prvotinu, která u nás vyšla v roce 2011, Stále nezvěstná, abych si trochu zlepšila názor na tuto spisovatelku.

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.