Daniel H. Wilson: Robokalypsa

V dnešní, zmodernizované době, kdy se vývoj veškeré elektroniky a strojů posunuje neustále dopředu, je jen otázkou času, kdy se začnou vyrábět roboti jako pomocníci do domácností. Budete potřebovat umýt okna a zrovna se vám nebude chtít? Pokud budete mít doma robota pomocníka, nebude to pro něj žádný problém. Ale co kdyby náhodou roboty a mechanické stroje přestalo bavit sloužit nám a obrátily by se proti nám všem?

Přesně tuto “náhodnou” situaci nám dokonale vykreslí nový sci-fi technothriller Robokalypsa od amerického autora Daniela H. Wilsona. Tato kniha obdržela ocenění Alex Awards za román určený nejen dospělým ale i dospívajícím čtenářům a jedním americkým knižním distributorem byla vyhlášena knihou roku 2011.

Celý příběh začíná vyprávěním, pro nás nejdůležitější postavou, Cormaca Wallace, kterému nikdo neřekne jinak než Koumák. Ten spolu se svou partou najde na Aljašce po skončení Nové války černou kostku, která je něco jako černá skříňka celé války. Kostka mu ukazuje různé nahrávky pořízené pouličními kamerami z celého světa před válkou, během ní a po ní. Ne všichni lidi měli to štestí a šanci přežít. Koumák se rozhodne proto jejich příběhy sepsat a vyprávět nám je, abychom věděli, co že se to vůbec stalo.

Za vším neštěstím, lidskými životy a touhou po odplatě přeživších stojí centrální jednotka umělé inteligence jménem Archos. Tento stroj se ukrývá za hlas malého chlapce, který se rozhodne vyvolat válku, při které by dle něj měli trpět lidé po celém světě. A to za pomoci všech strojů, robotů a automatizovaných aut. Není hloupý a své “zbraně” proti lidem neustále zdokonaluje a mění, aby získal co nejvíce lidí. Z jakého důvodu? Podaří se mu to? Je nad slunce jasné, že lidský jedinec touží po jediném - ŽÍT, ať toho má dosáhnout jakkoli. Takže lidé, kteří uprchli, se schovávají kde mohou, žijí ve skupinách buď ve zbořených městech a nebo v divoké přírodě. Neznají klid, neustále jsou ve střehu, aby něco nepřehlédli, protože pokud by se tak stalo, bylo by už pozdě. A plánují odvetu. Ale Archos je přece jen stroj a neví, co se člověk rozhodne udělat pro to, aby zničil samotné zlo. Je ale jasné, že nikdy už nic nebude tak jako dřív. Dokáží ještě někdy lidé věřit robotům a vloží jim svůj osud do rukou?

My díky Koumákovi sledujeme dění po celém světě a setkáváme se i s lidmi, kteří k porážce Archose nějakým způsobem přispějí. Setkáme se například s pánem žijícím v Tokiu, mladíkem, kteří před válkou vyhrožoval lidem po telefonu, dvanáctiletou holčičkou Mathildou Perezovou.

Autor má doktorát Ph.D. z robotiky a dá nám to v Robokalypse najevo. V několika pasážích se objevují  odborné technické popisy a přiznám se, že jsem je taktně přejela očima. Ale na celkovém dojmu mi to vůbec neubralo. Kniha je napsána tak, že se za drženým dechem otáčíte stránku za stránkou a po přečtení poslední stránky si s obrovským “UF” můžete ulevit a začít normálně dýchat. Já jsem si ještě řekla, že bych četla dál, protože takhle zabraná do knihy jsem dlouho nebyla. Robokalypsa je totiž plná napínavých scén, kde se vžíváme nejen do konkrétní postavy, ale lidí po celém světě. Protože tohle je válka a z války může vyjít pouze jeden vítěz.

Kniha má pět částí rozdělených podle období, která jsou dále rozděleny do kapitol. Tyto kapitoly jsou přepsané záznamy lidí a do toho nás provází komentáře samotného Koumáka. A pokud máte rádi zfilmované knižní příběhy, tak se můžete těšit - filmovou verzi Robokalypsy totiž chystá slavný režisér Steven Spielberg.

Ukázka:
Netrvá mi dlouho než si osahám ovládání všech nožek. Každá z nich má na konci jiný nástroj. Znám z nich jen pár - skalpely, lasery, svítilny. Po chvíli mi přístroj začne připadat míň cizí. Pochopím, jaké to je mít tucet nohou, jak si může jeden uvědomovat, kde všechny ty nožky má, a přitom se soustředit na ty dvě, které zrovna používá. Jak s nožkami znova a znova pohybuju, začíná mi to připadat přirozené.

Chtěla bych velmi poděkovat nakladatelství Knižní klub za poskytnutí výtisku k recenzi.

Tento článek byl původně napsán pro stepkova.bigbloger.lidovky.cz

Nakladatelství: Knižní Klub
Rok vydání: 2013
Počet stran: 376
Překlad: Erika Hájková
 

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.