Hana Andronikova - Zvuk slunečních hodin

Nakladatelství: Odeon
Rok vydání: 2013
Pořadí vydání: 3
Počet stran: 304

Když se spisovatel rozhodne pro psaní knihy, která by měla spojovat několik časových rovin, musí to být pro něj samotného velice těžké rozhodnutí. To, aby zachoval původní, hlavní příběh a aby něčím neochudil další příběhy na úkor toho nejdůležitějšího, to si dle mého názoru zaslouží pořádný spisovatelský talent. A přesně ten světu ukázala česká spisovatelka Hana Andronikova v knize Zvuk slunečních hodin, která vyšla v prvním vydání roku 2001. Druhé vydání této knihy vyšlo roku 2008 a v letošním roce máme možnost se setkat se třetím vydáním, které vydalo nakladatelství Odeon. Tento román byl přeložen do několika jazyků.

Hana Andronikova se narodila roku 1967. Vystudovala gymnázium ve Zlíně, pak Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Žila v Kanadě a v USA. Autorčin debut Zvuk slunečních hodin získal v roce 2001 Literární cenu Knižního klubu a v roce 2002 cenu Magnesia Litera v kategorii objev roku. Tato báječná spisovatelka,  bohužel, prohrála svůj boj s rakovinou a roku 2011 zemřela.

Zvuk slunečních hodin - když jsem poprvé pohlédla na krásně barevnou obálku knihy - Indku s turbanem na hlavě, která v ruce drží mnoho ptačích klecí, tak jsem začala přemýšlet nad tím, jak moc bude kniha samotná barevná a rozmanitá. A že o rozmanitost není v této knize nouze!  Zvuk slunečních hodin nás provede nejen po různých kontinentech, ale i různých časových obdobích. Konkrétně Indií třicátých let, období Baťova Zlína, hrůzou druhé světové války a poválečnou Amerikou. Musím se přiznat, že při čtení jsem byla úplně vžitá do všech těchto příběhů, věděla jsem přesně o kom je řeč a vůbec jsem se v příbězích, které nám dohromady dají jeden nádherný a velký příběh, neztrácela.

Nejdůležitější postavou je pro nás Daniel Keppler - syn Tomáše (pracuje jako projektant ve firmě Baťa) a Ráchel (ta se hlásí k židovské víře a miluje mýty a legendy). S Danielem se setkáváme na začátku knihy jako s mužem vyššího věku, který miluje nade vše svou rodinu. Dostaneme se konkrétně do hor v americkém Coloradu a budeme společně s Danielem, jeho rodinou a Annou prožívat poslední noc roku 1989. Budeme čekat na lepší časy a budeme doufat, že zapomeneme na veškeré zlo, veškerou nenávist, bezmocnost a veškerý strach. Ale marně, všechny příběhy se nám doslova vryjí pod kůži a na několik nocí nám nedovolí přemýšlet nad ničím jiným než právě nad Zvukem slunečních hodin.

Daniel se spolu se svým otcem a matkou na pár let přestěhuje do indické Kalkaty, kde jeho otec dostal na starost stavbu nové Baťovy továrny. Po několika letech se vrací do válečného Zlína, kde právě zuří druhá světová válka. Židé jsou sváženi do různých koncentračních táborů a mohou si s sebou vzít pouze raneček svých věcí, kousíček svého života. Němci se je snaží připravit o vše, ale vzpomínky, ty jim nikdo nedokáže vzít. Také Ráchel je předvolána k transportu. Dva muži jejího života zůstávají osamoceni, žijí ve strachu a snaží se neztrácet naději. Naději v lepší budoucnost, naději na minulý život, který během druhé světové války pominul.

Knih s tematikou druhé světové války jsem četla již několik. Ale žádná nebyla tak jiná jako Zvuk slunečních hodin. V žádné z nich jsem nezažila tak podrobné vyprávění jako z úst samotné Ráchel a její kamarádky Anne Adlerové, se kterou se seznámí v těchto hrůzných časech. Společně prožívají nejhorší dny svého života - neustále hladové, vyhublé na kost, bezmocné a již bez důležitého životního optimismu. Kdy tyto hrůzy skončí? Kdy konečně zase vysvitne slunce nad jejich hlavami a v jejich srdcích? Dočkají se toho vůbec? Přežijí? A nebo také skončí v komínech jako miliony dalších? V této knize se stáváme součástí postav a jsme pohlceni strachem, tmou a bolestí. Při čtení těchto pasáží jsem nedokázala zadržet slzy a obestřel mě nevýslovný vztek - vztek na druhou světovou válku a na všechny zvěrstva, která se děla židovským občanům. Vím, že je to kus historie, ale všichni jsme byli a jsme lidé. Lidé se srdcem, kteří mají právo na život.

Vyprávění z koncentračního tábora se střídá s vyprávěním osudů Daniela a Tomáše. Daniel se nejen v myšlenkách, vzpomínkách, ale také ve snech, vrací do prosluněné a horké Indie, kde mu bylo tak dobře a kde mu nic nescházelo. Teď mají s otcem v srdcích pouze bolest a strach. O strach není v celém příběhu nouze. Strach je všudypřítomný snad v každém slově.

I další příběh - příběh amerického vojáka Peta Vaniera, který se snaží se spoustou dalších vojáků dobojovat až do samého srdce Evropy a osvobodit celou Evropu od jejich utlačovatelů.

Tato vyprávění se neustále střídají, to dle toho, zda-li příběh vypráví Daniel a nebo Anna. Je až k podivení, že se potkají dva neznámí lidé, kteří během několika hodin zjistí, že mají nemálo společného - vzpomínky na milované lidi.

Zvuk slunečních hodin mě překvapila svým výrazným jazykem a spoustou literárních schopností. Autorka nevynechává slova z cizích jazyků, ale ani odborné názvy, vulgarismy.

Tuto knihu bych doporučila k přečtení všem čtenářům bez ohledu na věk, pohlaví, náboženství, společenskou skupinu. Obsahuje kus naší historie a úplně obyčejné příběhy, které se děly nejen hlavním hrdinům, ale ve své době milionu rodin.

Ukázka:
Odešla a moje dýchání se změnilo v lapání po dechu. Dokázal jsem zírat do slunce, oči do široka rozevřené, abych zahlédl její úsměv když jsem odvrátil zrak, okolní svět zmizel. Nic jsem neviděl. Až teprve za chvíli se začaly vynořovat matné obrysy. Svět, ve kterém chyběla bytost rozložená do slunečních paprsků.
(strana 142)

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.