John Green: Hvězdy nám nepřály

Každý z nás si v životě pro sebe a pro svou rodinu přeje to jediné, nejcennější - aby byli všichni zdraví. Protože zdraví je pro člověka to nejdůležitější, i když ne vždycky si to uvědomuje. Ale když se v našem okolí objeví nějaká nemoc, zbystříme své smysly a snažíme se udělat vše pro to, abychom si své zdraví zachovali. Bohužel, nemoc si nevybírá a nezáleží jí vůbec na tom, či jste zdatný sportovec či dospívající dívka, která by správně měla mít celý život před sebou. Rakovina - velmi citlivé téma i mezi dospělými lidmi. Ale dokážeme si vůbec představit jaké to může být, když rakovinou trpí dospívající člověk, skoro ještě dítě?

Prožijme dnešek jak nejlépe můžeme.
Touto prostou větou by se každý z nás měl řídit a měli bychom si užívat každého dne, kdy můžeme dýchat a žít v tomto světě. Tímto se řídí i hlavní hrdinka knihy Hvězdy nám nepřály, šestnáctiletá Hazel Grace Lancasterová. Ve třinácti letech jí lékaři diagnostikovali rakovinu štítné žlázy. Ale rakovina se jí časem přemístila i na plíce. Do té doby, než se Hazel setkala s rakovinou a začala si na ní “zvykat”, byla jako každý dospívající člověk - se spoustou plánů. Hazel je však velmi statečná a snaží se si svůj osud nijak nepřipouštět. Sice musela přestat chodit do školy, ale přesto navštěvuje třikrát týdně vysokou školu. Její matka jí neustále připomíná, ať si života užívá a ať chodí více mezi lidi a dělá, co jí baví. Hazel začne navštěvovat podpůrnou skupinu, kde se schází lidi se stejným osudem jako Hazel. Podpůrné skupině přednáší Patrik, kterému je přes osmnáct let a který je vyléčený z rakoviny varlat. Ten jim neustále připomíná, ať prožijí dnešek jak nejlépe mohou.

Pravá láska se rodí z těžkých časů.
Při své několikáté návštěvě v podpůrné skupině se Hazel seznámí se sedmnáctiletým Augustem Watersem, kterému jeho rodina říká Gus. August se z rakoviny vyléčil. Do podpůrné skupiny do přivedl jeho kamarád Izák, kterému nakonec musí lékaři odoperovat i jeho druhé, zdravé oko, aby se rakovina zastavila.

A já jsem se zamilovala, jako když člověk usíná: pomalu a pak najednou docela.
Hazel s Augustem se do sebe zamilují. Není to láska obyčejná, které si nikdo neváží, ale je to láska skutečná a jediná! Autor nám představuje jejich čistou a krásnou lásku na každé stránce knihy. Hazel si nechtěla připustit, že by se mohla do Augusta zamilovat, protože se bojí toho, že až zemře, tak by mohla nejen jemu, ale všem lidem, kteří jí milují, ublížit.

Bez bolesti by člověk nepoznal radost.
Hazel  má svého oblíbeného spisovatele, který napsal knihu s názvem Císařský neduh. Tato její oblíbená kniha vypráví příběh o dívce, která je také nemocná, ale u které samotný autor, Peter Van Houten, nechává otevřený konec, nad kterým Hazel neustále přemýšlí. Chtěla by vědět, jak autor zamýšlel s pokračováním. Dozví se to někdy? To a mnohem dalšího vám záměrně neprozradím, abyste se na knihu mohli těšit a prožívat příběh vlastním srdcem.

Již při čtení anotace jsem tušila, že při čtení této knihy nezůstane oko žádného čtenáře suché a já nebudu žádnou výjimkou. Nemýlila jsem se. Tento příběh na mě dolehl jako padající lavina a já jen brečela a ani jsem se nesnažila z této laviny vyhrabat. Ale nemusíte se bát, kniha nám nabízí mnohem více - můžeme se u ní i upřímně zasmát a vzpomenout si na to, jaká byla naše první láska. Tato kniha vyvolá ve čtenáři spoustu pocitů a my si pak klademe otázku, zda si našeho zdraví a života obecně dostatečně vážíme.

Autor píše velmi čtivě. Žádná složitá souvětí v knize nenajdete. Občas mě až zarazilo, jak si hlavní hrdinové, Hazel a Gus ze své nemoci utahují. Ale vím, že pokud se někdy ocitnu v jejich situaci, budu se snažit o to samé. I když vím, že to musí být těžké. Tento emotivně psaný příběh nenechá nikoho chladným a žádnému čtenáři kniha sama nedovolí odložit jí, dokud jí nebudete mít celou přečtenou.

Se samotným panem Johnem Greenem, jsem se ve svém životě setkala poprvé, ale ne naposledy. Těším se, až vyjde jeho další kniha a jsem zvědavá, za bude alespoň z poloviny tak krásně a citlivě napsána jako Hvězdy nám nepřály. Dlouho jsem totiž nečetla takto velmi emotivní příběh.

Tato kniha si najde místo nejen v knihovně mnoha čtenářů, ale její příběh si budeme po přečtení nosit nejen v hlavě, ale i v srdci. A to na pořádně dlouhou dobu.

Nakladatelství: Knižní Klub
Rok vydání: 2013
Počet stran: 240
Překlad: Veronika Volhejnová

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.