Pavol Rankov: Matky

Nakladatelství: Host
Rok vydání: 2013
Počet stran: 273
Překlad: Jana Faschingbauerová

Mateřství v bezvýchodné a nezáviděníhodné situaci. To je hlavním tématem románu Matky od slovenského spisovatele Pavola Rankova. Knihu vydalo nakladatelství Host v dubnu letošního roku.

Pavol Rankov se narodil 16. září 1964 v tehdejším Československém Popradu. Vystudoval gymnázium a poté Filizofickou fakultu Univerzity Komenského v Bratislavě. Zde v současné době působí jako asistent. Vydal několik povídkových knih a u nás se proslavil svou knihou s názvem Stalo se prvního září (nebo někdy jindy), vydanou nakladatelstvím Host v roce 2010. Jeho zatím poslední vydaný román s názvem Matky vyšel u našich východních sousedů o dva roky dříve než u nás.

Již od prvních stránek románu jsme svědky velmi nešťastného osudu mladé dívky Zuzany Laukové, která žije v malebné slovenské vesničce s názvem Zálesná Poruba. Ta je zamilovaná do ruského partyzána. Což na konci druhé světové války není právě to, co by každý uznával a o čem by se mluvilo nahlas. A to ví nejen Zuzana, která je do svého Alexeje velmi zamilovaná, ale především její matka, která je ze “vztahu” své jediné dcery velmi pohoršená. Ale vše se najednou mění, když je Alexej zastřelen německými vojáky a Zuzana je obviněná ze zrady a poslána do ruského gulagu. S sebou si vezme modlitební knížku, která jí je oporou v těch nejtěžších dnech.

Zuzana nosí pod srdíčkem Alexejovo děťátko. K němu neustále promlouvá a neustále se za něj a za svého mrtvého milého modlí. Zuzana porodí v prostředí gulagu 16. září 1945 zdravého syna Alexeje Alexejeviče Lauka. Gulag není vůbec ideálním prostředím pro výchovu děťátka, především kvůli velmi tvrdé práce a vysokému počtu žen bydlících v jednom baráku. Když jsou Alexejovi tři měsíce, tak se Zuzana musí svého milovaného chlapečka vzdát, jinak by o něj přišla úplně. I když jaký je rozdíl v tom, kdyby synáčka umístili do dětského domova a nebo když ho má vychovávat úplně cizí žena, velitelka Irina, která je komunistkou každým kusem svého těla? Takhle bude alespoň o Alexeje postaráno a navíc Zuzana může být nějaký čas svému synkovi po boku coby vychovatelka. Ale co když jednou Zuzanu propustí? Co bude s jejím synkem? Shledá se s ním někdy? A dozví se její syn o své skutečné matce a otci pravdu?

Další hrdinkou románu je studentka vysoké školy, Lucia Herlianska, která pracuje na své diplomové práci a která žije v současnosti. Jako téma své práce si Lucia zvolila právě mateřství v bezvýchodných situacích a seznamuje se již se stařičkou Zuzanou, která jí formou intradiegetické narace vypráví svůj životní příběh. Shodou okolností se brzy stane matkou i Lucia. Ovlivní Zuzanin příběh nějak průběh jejího těhotenství a následného mateřství?

Matky se pro mě staly velmi silným emotivním příběhem, hlavně z toho důvodu, že jsem sama matkou. Vůbec si nedokážu představit, že bych měla projít tím samým, čím si prošla Zuzana. Ale mateřská láska je tím nejsilnějším, co v životě můžeme zažít.


Zároveň jsme svědky dvou historických událostí - konce druhé světové války a nástupu komunismu. Nevím, co z toho je horší, ale ani jednu dobu bych nechtěla prožít na vlastní kůži.

Názvy kapitol jsou v knize psány střídavě německy, rusky, polsky a anglicky, vždy v závorce s překladem. Nejvíce se mi líbilo, že autor se dokázal vžít do role dcery, matky a zrazené ženy, za což se před ním klaním, protože z jeho ruky vyšel příběh, který by se dal popsat všemi atributy, které vás zrovna napadnou. Mě napadají dva nejvýstižnější - příběh plný strasti a naděje. Ačkoliv si tyto dva atributy trochu protiřečí, tak bych tímto zjednodušeně popsala knihu Matky, která se mi z paměti jen tak nevymaže.

Kniha mi připomněla díla s názvy Němci a Žítkovské bohyně. Sice má každá z nich zcela neshodný příběh, v několika případech mě však napadly právě tato díla.