Peter Allmend: Andělské rozmluvy

Nakladatelství: Metafora
Rok vydání: 2014
Počet stran: 95
Překlad: Eduard Světlík

Jednou mě zase přepadla chuť na nějaký nevšední zážitek. Nemyslím třeba seskok padákem, to by mi strach nedovolil, ale knihu s nějakým esoterickým tématem. Nechtěla jsem příliš dlouhou, chtěla jsem pouze nějaké zpestření na jeden večer, nad kterým bych pak mohla po zbytek večera přemýšlet. A vybrala jsem. Sáhla jsem po knize s nádherně ilustrovanou obálkou Andělské rozmluvy, jejíž podtitul zní: Přihází ze světelných sfér… Její jméno je Elision. Její autor se skrývá pod pseudonymem Peter Allmend. Jedná se prý o významnou osobnost současných dějin.

Hlavní postavou tohoto poetického, rozsahově krátkého, díla je sám Peter, který se ve Švýcarsku vydává v jeden červnový den po bouřích po turistické cestě z Mürrenu do Mittelbergu, kde se usadí na lavičce a začne se kochat výhledem na nádhernou krajinu. Peter pracuje v advokátní kanceláři, takže je jasné, že si potřebuje od své práce alespoň na chvíli odpočinout a vyčistit si hlavu.

Je obklopen svěžím horským vzduchem a nedotčenou přírodou, která v člověku vyvolává nejen pocit krásy, ale i spousty otázek, na které by rád znal odpovědi. A právě v tuto chvíli se u Petera objeví Elision. Nádherné jméno pro nádhernou bytost, která přišla odjinud a z důvodu toho, aby Peterovi dala odpovědi na několik otázek. Elision mu má pomoci při psaní jeho knihy.

Elision je kolem padesáti let, je popsána jako klasiky krásná. Má dlouhé tmavohnědé vlasy, zahalená šedivým šálem a na sobě má prosté dlouhé bílé šaty. Vyzařuje z ní neuvěřitelná energie.

Z Elisioniných úst se dozvíme, proč je třeba vzdávat úctu přírodě. Neměli bychom pochybovat, ale věřit, neboť pochyby a víra jsou sourozenci. Elision nám pomůže objasnit celkem dvaatřicet otázek duchovního zaměření, na které nejčastěji hledáme odpovědi. A nejen to, Elision nám pomůže pohlédnout na svět trochu jinýma očima.

Někomu se tento příběh může zdát jako smyšlený, někdo autorovi uvěří každé slovo. Záleží na tom, jak ho budeme číst. Zda-li jako vymyšlené beletristické dílo a nebo jako příběh, který se skutečně stal a o nějž se chce spisovatel s námi podělit, abychom byli o trochu moudřejší.

Kniha je obohacena o nádherné ilustrace Martina Augustína, který je také autorem obálky. Obraz na obálce nese název Pierka naších spomienok…

Elisioniny rozpravy nijak neděsí a nepohoršují, ale připomenou nám, že ze všeho nejdůležitější je láska. Láska by pro nás měla být v životě to nejdůležitější. Elision při mluvě používá moudrá slova a moudrost z ní přímo čiší. I kdybyste Peterovi nevěřili jeho příběh, donutí vás k tomu, abyste se alespoň na chvíli zastavili a popřemýšleli nad otázkami týkajících se lidského života.

Já jsem po dočtení dlouho přemýšlela a dávala jsem Peterovi a Elision za pravdu. I přestože je kniha krátká, tak jsem si některé kapitoly četla několikrát. Za jedno mi kniha zvedla náladu a za druhé mi objasnila několik otázek. A myslím si, že právě o to spisovateli šlo. Nedívat se na svět jen černýma očima, ale občas použít i ty růžové brýle. Ať je příběh smyšlený nebo skutečný, svůj úcel splnil a k této knize se budu ráda vracet.

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.