Sebastian Fitzek: Sběratel očí

Nakladatelství: Knižní klub
Rok vydání: 2014
Počet stran: 392
Překlad: Vítězslav Čížek

Když jsem zjistila, že vyšla další kniha od Sebastiana Fitzeka, věděla jsem, že si jí nejen musím přečíst, ale i pořídit. Vím, že Fitzek nezklame. Jak to vím? Protože jeho předchozí knihu, Zaklínače duší, jsem měla během jednoho večera přečtenou, až tak moc mě chytla. A zároveň jsem na konci knihy zírala s pusou dokořán. Takže jsem neváhala a běžela si pro Sběratele očí do knihkupectví. Tam jsem však zaváhala…

Ačkoliv má čtecí povaha snese hodně, co se týče násilí, vraždy malých dětí jsou na mě moc. Takže se dostavilo dilema, zda-li knihu pořídit nebo vybrat nějakou jinou. Ale zvědavost byla silnější než má chvilková slabost a knihu jsem si odnesla domů. A jsem ráda za své rozhodnutí.

Ano, opakované vraždy malých dětí se v příběhu dějí, ale díky tomu, že příběh je psán retrospektivně, tedy pozpátku, jsme bližších detailů ušetřeni. Stojí před námi “pouze” vražda matky dvou dětí, které jsou stále ještě nezvěstné. Hodiny odpočítávající časové ultimátům, po jehož uběhnutí obě děti zemřou. Rostoucí napětí, únava policistů a odhodlání najít děti za každou cenu. Ještě předtím než uplyne čas... Protože poté nebude nic jako dřív. Oběti navíc bude vyříznuto levé oko.

Hlavní podezřelý je zároveň hlavní hrdina. Alexander Zorbach - otec malého syna, který odešel od manželky. Alex je bývalým policejním vyjednavačem a v současné době pracuje jako reportér, který má své dobré zdroje, díky kterým ví o všem mezi prvními. Vše se zdá být v pořádku, ale pouze do té doby, dokud se veškeré důkazy nezačínají stáčet právě proti bývalému policistovi, který od policie odešel ze závažných důvodů. Je toto podezření správné?

Je Alex skutečně hledaným Sběratelem očí? Pokud je Alex vinen, proč se pouští do pátrání na vlastní pěst? Co vede Sběratele očí k tomu, aby unášel malé a nevinné děti, zabíjel matky, které daly dětem život a strašil nebohé otce? Nebo tak nebozí a nevinní nejsou? Hra na schovávanou a na kočku a myš právě začala.

Takto dobře napsaný psychologický thriller jsem dlouho nečetla. Líbily se mi vize Alexovy “náhodné” slepé pomocnice, která mu pomáhá při pátrání po Sběrateli. Té prý stačí na někoho sáhnout a ona má tu možnost nahlížet do života druhých jejich očima. Do toho mi ale přišla divná spousta věcí… Jak je to možné? Jak mohla Alina, Alexova pomocnice, vědět, kde ho má hledat?

V této knize, jak se s postupným přibýváním otočených stránek dozvíme, platí jedno známé pořekadlo: důvěřuj, ale prověřuj. Na to jsem ale přišla až v závěru knihy. Podezření z mé strany padalo na všechny možné, ale pachatele jsem neodhalila.

Na knize mě velmi zaujal styl retrospektivního psaní. Kapitoly a číslování stránek jsou také pozpátku. Dříve, než jsem se stihla zaleknout, že jsem si snad pořídila špatný výtisk, je na začátku vysvětlení přímo od autora. Ano, kniha je v pořádku a důvod tohoto počinu se nám vysvětlí na konci, v naprosto dech beroucím závěru. Tak to prostě má být.

Už se moc těším na to, co dalšího nám pan Fitzek nabídne. Jeho prozatím dvě přeložené knihy do češtiny pro mě byly opravdovou lahůdkou, na které jsem si smlsla a u které jsem se řádně orosila při hledání skutečného pachatele.

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.