Kde jsi, kde tě mám?

Nevnímám bolest, nevnímám strach, jen ten smutek po mně sáhl.

Běžím ztichlým nábřežím a nikomu už nevěřím.

Stále hledám - dál a dál, avšak po čem toužím, nenalézám.

Vím, že tam někde jsi a slyšíš má slova, když brečím a do tmy tvé jméno volám.

Jsi jako princ na bílém koni, co mě od všeho osvobodí.

Jsi jako východ slunce nad údolím.

Už se asi po sté ptám: "Kde jsi, kde tě mám?"

Až tě najdu, tak už ani jeden z nás nebude nikdy sám.