Má srdcová záležitost ze světa knih

Každý z vás má jistě nějakou svou nejoblíbenější knihu, ke které se rád a často vrací. Ze které si přečte třeba jen pár řádků či stránek a hned si dokáže vybavit, jak se příběh vyvíjí dále.

I já mám takovouto knihu. Sahám po ní často a některé pasáže začínám znát zpaměti. Dovolte mi, abych vám jí představila. Vesnický román od Karolíny Světlé.

Informace o knize:
Toto dílo je první velká próza Karolíny Světlé z Podještědí. Vesnický román byl poprvé vydán roku 1867. Vypráví o tragédii citu zbloudilého na scestí a o marném úsilí vymknout se poutům společenských konvencí. Světlá zde poprvé v ještědské próze užívá techniky vnitřního  monologu. Tímto způsobem jsou zachyceny především Antošovy duševní zápasy, prudké výkyvy psychických stavů, nálad, pocitů, myšlenkových hnutí.

Scéna románu je koncipována jako detailní popis idylického rodinného výjevu, zaznamenává převážně vnější dění, řadu lidových zvyků, všední konání postav, jejich zdánlivě nevýznamný rozhovor.

Karolína Světlá v tomto díle řeší nerozlučitelnosti manželství, což vyplývá z jejího úzkostlivého mravního názoru, který odsuzuje rozvod ve jménu etických ideálů jako individuální libovůli.

Obsah díla:
Román vypráví o hlavním hrdinovi, Antoši Jirovcovi, který je velmi přátelský, pracovitý, miluje nadevše svou matku, otec mu zemřel když mu bylo dvanáct let. Svého syna vychovala dobře – Antoš byl poctivý, pracovitý a sličný. Nastoupil do služby u rychtářů, kde si ho velice oblíbili. Rychtářka chlapce zbožňovala.    Sám se naučil číst, psát a počítat, přestože do školy nechodil. V hospodářství zaváděl novoty, díky nimž šla práce rychleji. Po nějakém čase se stal pacholkem, čímž si získal ve vsi vysoké postavení – pacholci u rychtářů byli nejváženější hned po selských syncích. Byl rychtářovou pravou rukou. Děvčatům se velice líbil, žádná si ale jeho srdce nezískala.

V té době se vdala rychtářova stále chorá a nehezká dcera Marjánka za mlynáře, který si ji vzal kvůli věnu. Byl to muž tvrdý a lakotný, který vyhnal z výměnku svého vlastního otce. Manželé se odstěhovali do jeho mlýna. Po nečekaném úmrtí rychtáře zdědil jeho statek i veškerá pole. Antoše nenáviděl, protože ho měl rychtář za jeho života raději. Snažil se ho nechat odvést na vojnu, aby se Antoše zbavil.

V příběhu navazuje na trauma žárlivosti láska odříkavá. Ovdovělá rychtářka učiní svým manželem mladšího Antoše, který předtím na jejím statku sloužil. Se sňatkem nesouhlasila stará Jirovcová kvůli svému názoru na nový sňatek po ovdovění. Na rychtářčin statek ani jednou nepřišla, dokonce se ani nezúčastnila svatebního obřadu. Rychtářka k ní pojala zášť.Zanedlouho se manželům narodili dva synové. Rychtářka si ale dětí příliš nevšímala, chtěla být stále se svým krásným manželem, kterého jí všechny dívky záviděly. Začala se vyvyšovat nad své okolí.

Ze začátku se hluboce milují, ale za nějaký čas si začne mlynářka myslet, že jí Antoš nemiluje dostatečně a že má ještě nějakou jinou ženu. Touto myšlenkou se mlynářka stává posedlá a obviňuje z toho Antoše čím dál tím častěji. Aby mlynářka Antoše pokořila, přijme do svých služeb zdatné děvče z hor, Sylvu, která předtím při hře na stínání kohouta nad Antošem vyhrála a Antoš jí z důvodu výsměchu nemá příliš v lásce. Rychtářka tak chtěla dívčinou přítomností na statku manžela potrápit.

Po dalších manželských nesporech se Antoš odstěhoval ze společné sednice a rychtářčina láska k němu se změnila v nenávist. Později odjel hledat živobytí do Uher, aby nebyl na rychtářce závislý. Nebýt Sylvy, hospodářství by bylo po sedlákově odchodu zanedbané. Uvěřila rychtářce, že její muž je zlý, a tak na Antoše zanevřela.
Když se Antoš vrátil domů z Uher, kde se věnoval obchodu s koňmi, chovala se na něj žena hůře než k cizímu. Sylva je zlomyslná a na rychtářčin rozkaz špehuje Antoše. Ten opět svou ženu opustí. Po Sylvě jí pošle vzkaz, že se s ní nerozvede, aby na ni nepadla hanba. Dívka z jeho řeči pozná, že se v něm mýlila. Tajně slíbí, že se bude starat za jeho nepřítomnosti o jeho starou matku a o syny.

Ti jsou rychtářce úplně lhostejní. Věnuje se pouze pánbíčkářství a vyvolává temné síly, aby jí navrátily Antoše. Pokouší se ho očarovat. Ten, když se dozví, že se Sylva stará o jeho nejdražší, pozná, jak se dívka změnila. Zamilují se do sebe, ale oba se svému citu brání. Antoš se snaží dívku odehnat. Když děti i Antoš onemocněli náhle neštovicemi, dívka se o ně starala sama. Rychtářka své děti i domácnost opustila, aby ji nemoc nezohyzdila tváře. Antoš Sylvě vyjevil lásku a odmítl hrát stále před lidmi komedii s rychtářkou. Oba lidé plánují společnou budoucnost: chtějí odjet do vesnice Ochranova, kde je jiná víra a lidé se mohou po rozvodu znovu vzít. Antoš vrátí statek po rychtářce vyděděné Marjánce. Se svými hochy se odstěhuje k matce do hor, kde musí žít nadále sám bez Sylvy.

Jazyk Karolíny Světlé v díle Vesnický román:
„Dobře psát znamená dobře myslit, dobře cítit a dobře se vyjadřovat. Je k tomu třeba míti ducha, duši i vkus. Sloh je člověk sám.“ Tak napsal v druhé polovině 18. století francouzský vědec Buffon v své Rozpravě o slohu. Jeho slova jsou pravdivá i dnes. Jaký je člověk, taková je i jeho řeč, jeho způsob vyjadřování, jeho sloh. A tak poznáváme-li hlouběji jazyk a sloh spisovatele nebo básníka, vnikáme tím nejen do tajemné dílny řeči samé, nýbrž i do duše tvůrcovy. Analysou řeči se probíjíme k poznání člověka.

Ukázka líčí radostný návrat zamilovaného Antoše a Sylvy z hor do statku za posvátné štědrovečerní nálady.
Byl tuhý mráz, sníh chrupal pod kroky pozdních chodcův, okolo čela Antošova vanuli však větérkové jarní. Na obloze i na zemi třpytila se jiskra vedle jiskry, hvězdy jim svítily nad hlavami, sníh pod nohama, kráčeli pod nebem i na nebi. Kolem nich doletovaly zvuky zvonů, zvěstujíce lidem čistého srdce, že se narodilo světlo světa v této posvátné hodině. Byla sláva a mír na zemi a na nebi, sláva a mír v Antošově srdci. (Světlá Karolína; Vesnický román. Slunovrat; Praha, 1973, str. 155)

Prostředí Vesnického románu:
Děj románu se odehrává na Boleslavsku. V románu je příroda krásně a místy až detailně popsána. Příroda nesoucítí s člověkem a jeho osudem, jako je to například v dílech romantických.

Pokud jste se ještě s tímto dílem neseznámili, tak byste určitě měli, protože nebudete zklamaní. No a co já? Večer si opět při svém čtení sáhnu i po tomto díle a přečtu si alespoň pár stránek.

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.