Helen Fielding: Bridget Jonesová - Láskou šílená

Nakladatelství: XYZ
Rok vydání: 2014
Počet stran: 400
Překlad: Barbora Punge Puchalská

Když jsem se někdy na začátku letošního roku dočetla o tom, že se na září očekává vydání třetího, zbrusu nového, dílu s hlavní hrdinkou, již známou Bridget Jonesovou, netrpělivě jsem skoro odškrtávala dny do jeho vydání. Těšila jsem se na setkání s Bridget po patnácti letech. Do té doby jsem si dala předsevzetí, že si znovu přečtu dva předešlé díly, abych si je lehce připomněla a oživila hlavní postavy.

V září jsem se po dlouhém čekání konečně dočkala. Co vám budu povídat, mé těšení se šlo ruku v ruce s obavou z toho, že už to nebude ono. Že za patnáct let už to prostě nebude ta správně trhlá Bridget, jakou si pamatujeme. Ale ve svém odhadu jsem se celkem sekla, za což jsem velmi ráda. I přesto, že už Bridget není nejmladší, což pociťuje hlavně na svém těle, které je víc a víc přitahováno zemskou silou, je pořád stejná Bridget jakou známe z předešlých dvou knih. Navíc u Láskou šílená nejsme ovlivněni, prozatím, žádnou filmovou verzí, takže si můžeme příběh vyfantazírovat jak se zlíbí nám.

Ve druhém díle jsme se s Bridget loučili jako s třicátnicí, která už snad možná nalezla své štěstí a svou velkou lásku. Ano, nalezla, ale bohužel o to i přišla. Ale i přesto je bohatší o dva zázraky v podobě dětí. O sedmiletého Billyho, který jakoby z oka vypadl svému otci Markovi. A o sladkou Mabel, holčičku, která navštěvuje mateřskou školu. Pokud ovšem jí tedy její maminka stihne do té školky zavézt včas.

A jsme u toho. Bridget přibyla spousta povinností, nejdůležitější a nejúnavnější ze všech jsou samozřejmě ty mateřské. Přece jen už ve svém “středním věku”, jak jí její matka, která už minula sedmdesátku, s radostí a nadšením předhazuje a přála by si alespoň špetku toho zaslouženého odpočinku. A hlavně ticha. Co si budeme povídat, kdo má děti, mi dá jistě za pravdu, že občas je příjemné, moc příjemné, poslouchat jen ticho a nic než ticho.

Bridget se snaží prosadit u filmu jako scénáristka. Snaží se napsat vlastní scénář, opravdu se snaží. Ale kdo by odolal všem těm věcem kolem? Vždyť je taková spousta věcích, které je třeba nezbytně udělat. Pff. Nějaký termín odevzdání přece počká. No, a to je celá ona. A právě proto jí tak milujeme.

Do toho ale ještě Bridge řeší konec svého truchlícího období po muži, který pro ní byl celým životem. Dokáže udělat za jejich společnou minulostí, která se už nikdy nenavrátí, opravdu tlustou čáru? Dokáže se ještě někdy zamilovat do nějakého muže? Je jí vůbec ještě souzeno být s nějakým mužem šťastná?

Při její cestě za možná lepším životem se zase přihodí spousta věcí, které se prostě můžou stát jen a pouze jí bez toho, aniž by to vyznělo nějak až moc hloupě či vulgárně. Ona má totiž ten dar, že sebemenší trapas dokáže skvěle a s grácií vysvětlit a ospravedlnit se z toho. Bridget nakonec zjišťuje, že všechno zlé je k něčemu dobré.

Oproti předchozím dvěma dílům je tento jiný v tom, že kniha není rozdělena podle měsíců. Tentokráte nás čeká úvodní část a poté se vracíme zpátky do minulosti, aby nám bylo vysvětleno, co že se vlastně za tu dobu, co jsme o Bridge neměli žádné informace, stalo. Poté se vracíme zpět do přítomnosti. Musím se přiznat, že ze začátku mi dělalo trochu problémy si na tento styl zvyknout. A bojovala jsem s tím celkem dlouho. Ale zase to byl jediný trochu takový spíše nezvyk než nedostatek, který jsem v této knize shledala.

A co musím pochválit nejvíce, překlad, který je ve všech třech knihách s Bridget v hlavní roli naprosto skvělý a věrný originálu.

Jsem zvědavá, zda-li se dočkáme i filmového zpracování tohoto dílu, já osobně si ho umím představit. Co už si ale nedokáži představit je třeba ještě nějaký další, čtvrtý díl. Myslím si, že v nejlepší se má přestat. A přesně tak je tento díl zakončený, takže pro mě osobně u této knihy platilo do třetice všeho dobrého.

Mé hodnocení: 90%