Liane Moriarty: Manželovo tajemství

Nakladatelství: Ikar
Rok vydání: 2014
Počet stran: 392
Překlad: Šárka Kadlecová

Každý z nás si s sebou životem vláčí nějaké to tajemství. Pro někoho je toto tajemství radostné, pro jiného je děsivá představa, že by se mohlo provalit, protože co by následovalo potom? Lepší nevědět. A přesně ten druhý typ můžeme poznat i v knize Manželovo tajemství, která u nás měla vyjít již na konci srpna, ale její vydání se nakonec posunulo až na polovinu měsíce října. Měla jsem tu čest a možnost si knihu přečíst o něco dříve a jsem za to moc vděčná, protože tuto knihu budu rozhodně doporučovat dále.

Liane Moriarty (narozená roku 1966) je australskou spisovatelkou, která žije v Sydnes spolu se svým manželem a dvěma dětmi. Někomu by se mohlo zdát příjmení Moriarty povědomé. Pokud ano, nespletli jste se - její sestra Jaclyn Moriarty je totiž spisovatelkou literatury pro dospívající. Manželovo tajemství je první knihou, která vyjde i v českém jazyce.

V minulém roce mě nejvíce dostaly knihy Než jsem tě poznala (Jojo Moyesová) a Hvězdy nám nepřály (John Green). V letošním roce jsem přečetla velké množství knih, které mě oslovily, ale Manželovo tajemství se u mě prozatím řadí na první místo. Již samotná obálka knihy je nádherná. Motýl zavřený ve sklenici. Co by se stalo, kdyby ulétl? Žil by dál? Nebo by ho toto uvěznění nějakým způsobem ovlivnilo? Přesně takové otázky jsem si kladla při čtení Manželova tajemství.

Zkuste popřemýšlet, co se ve vašem životě stane během jediného týdne. Já občas mívám problém si vzpomenout na to, co se mi přihodilo včera. Ale z Cecilie, Tess a Rachel se během týdne stanou úplně jiní lidé. My máme možnost sledovat tuto proměnu spolu s nimi. To první, nejdůležitější, se stane v pondělí…

Pro mou ženu Cecilii Fitzpatrickovou
Otevřít jen v případě mé smrti

Kdyby Cecilie ten zpropadený dopis nenašla mezi hromadou starého haraburdí uloženého na půdě, její život by byl stejný jako doposud - starala by se nadále se vší láskou o své tři dcery, trpělivě by odpovídala na všechny jejich otázky, byla by i bez sebemenšího snažení tou nejsprávnější matkou. Její domácnost by byla bez sebemenšího drobečku prachu, všechny věci v jejich domě by byly pořád na svém pevném místě a ona by nemusela řešit žádnou z těch otázek. Co má dělat? Otevřít dopis nebo ho bez sebemenší zvědavosti vyhodit do odpadků? Co jí mohl John-Paul napsat tak důležitého, aby se dozvěděla pouze v případě jeho smrti?

Tess je naplno zaměstnanou ženou, manželkou Willa a matkou šestiletého Liama. Tess provozuje spolu se svým manželem a svou sestřenicí Felicity rodinný podnik. Když však vyjde Will s pravdou ven, Tess odjíždí s Liamem ke své matce do Sydney. Tam pomáhá nejen své matce, ale to nejdůležitější - hledá samu sebe.

Rachel je dámou ve skoro důchodovém věku, kterou celou život tíží smrt její tehdy dospívající dcery Janie. Ačkoliv je tomu již pětadvacet let, zdá se to být jako včera. Každé ráno se probouzí se vzpomínkou na Janie. Jak by asi teď vypadala? Co by dělala? Jedinou Rachelinou radostí je pro ní její dvouletý vnuk Jacob, jehož přítomnosti si však nemá užívat dlouho, protože jeho matka dostala dobrou pracovní nabídku v New Yorku.

Ve vyprávění příběhu se střídají tyto tři hrdinky. Všechny tři se ocitají ve stejném městě, ve stejný čas, každá se svými problémy, i když životy všech tří se postupně propletou, ačkoliv po tom ani jedna z nich netouží. Zpočátku mi chvíli trvalo než jsem si na tento styl vyprávění zvykla, ale když jsem zjistila, že se střídají pravidelně, rychle jsem si zvykla a s netrpělivostí se pouštěla do čtení příběhu té další.

Co vám budu povídat, nejvíce mě zajímalo manželovo tajemství. Myslela jsem si, že se dozvím nějakou ne moc podstatnou věc, kterých je v dnešním světě všude bohužel nadbytek, ale toto manželovo tajemství, mi na chvíli vzalo vítr z plachet a já jsem se od čtení musela odtrhnout a jít to na chvíli “rozdýchat” než jsem mohla, opět s normální tepovou frekvencí, pokračovat ve čtení.

Kniha je rozdělena do sedmi částí, podle dní, pondělím počínaje. Tyto části jsou rozděleny do šestapadesáti kapitol, přičemž se vracíme i zpátky v čase. A na závěr knihy je pro nás nachystaný bezchybný epilog, který nám nabízí odpovědi na otázky typu co by, kdyby. Musím se přiznat, že nad většinou těchto otázek jsem při čtení přemýšlela, takže pak odpovědi na ně mi udělaly velkou radost.

Kdybych se měla rozhodnout pro to, která z postav mi byla nejsympatičtější, nevybrala bych si jednu, ale rovnou všechny tři již zmíněné. Každá z těchto žen má totiž v sobě neuvěřitelnou vnitřní sílu, která je, i přes všechny jejich strasti, nutí jít dál. A za to si všechny tři rozhodně zaslouží můj obdiv. Máme totiž jen jeden život, který bychom měli prožívat naplno a radovat se ze sebemenších maličkostí.