Lisa Gardnerová: Chyť mě

Nakladatelství: Knižní klub
Rok vydání: 2013
Počet stran: 384
Překlad: Tatjana Jandourková

V září letošního roku vyšla v nakladatelství Knižní klub kniha Chyť mě od americké spisovatelky Lisy Gardnerové. U této knihy mě uchvátila její obálka, krvavý obtisk ruky. A v neposlední řadě také její podtitul, který zní: Za čtyři dny mě někdo přijde zabít. Jak si může být hlavní hrdinka tak jistá, ptala jsem se sama sebe než jsem knihu otevřela. Ale když jsem začala číst, musela jsem jí dát za pravdu. Nemohla jsem jinak, než se na její smrt začít připravovat a trénovat, abychom společnými silami mohly protivníka přemoci.

Lisa Gardnerová (narozena roku 1970) začala svou spisovatelskou kariéru v devadesátých letech. Tehdy psala pod pseudonymem Alicia Scottová a zaměřovala se na romány pro ženy. Naštěstí pro nás se ale rozhodla ozkoušet i jiný žánr a ponechat si své skutečné jméno. Díky tomu máme možnost se seznámit s jejím thrillerem Chyť mě. V zahraničí autorka vydala již šestnáct kriminálních románů a třináct románů pro ženy. Její knihy vycházejí ve třiceti zemích. Lisa Gardnerová žije se svým manželem a dcerou v New Hampshire.

Charlene Rosalind Carter Grantová, tak se jmenuje osmadvacetiletá žena, která žije v Bostonu a která má za čtyři dny zemřít. 21. leden kolem osmé hodiny večerní se jí má stát osudným. Zatím tomu nic konkrétního nenaznačuje, ale Charlene tak usoudila logicky, protože vloni a předloni byly ve stejný den a stejný čas zavražděny její dvě nejlepší kamarádky, které znala od svého dětství a jež společně s Charlene tvořily nerozlučnou trojici. Jejich vraždy vůbec nevypadaly jako vraždy. Vždyť obě ženy po smrti vypadaly tak pokojně, žádné známky nějakého zápasu a ještě ke všemu měly ve svých domovech tak pečlivě uklizeno. Navíc policie ještě stále nedopadla jejich vraha. Co jim na tom tak dlouho trvá? Vždyť museli přece na místě činu nalézt nějaké důkazy.

Charlene nezůstává pozadu a na 21. leden se připravuje jak může. Chodí boxovat, cvičit, pořídila si zbraň, sice malou, ale i ta by stačila, kdyby jí musela proti někomu použít. Navíc vůbec netuší, kdo má být jejím vrahem a kdo má tak zpečetit její osud.  Charlene vychází ze svého bytu pouze když jde do práce, pracuje jako telefonní operátorka na tísňové lince, kde dělá pravou ruku policistům v terénu. Charlene nemá na světě nikoho, jen toulavého psa, kterého pojmenovala Tulip a který se objeví kdykoliv se mu zlíbí.

Charlene se do jejího normálního života vracejí vzpomínky z jejího černého, nezáviděníhodného dětství. Její vlastní matka jí a její sourozence fyzicky týrala, ale vždy se to snažila uhrát na to, že si děti ublížily samy. Vždyť kdo by nějakým způsobem pochyboval o slovech slušně a zdravě vypadající mladé maminky, které má starostí až po krk?

Charlene se rozhodne pro to, že svůj příběh svěří bostonské policii. Chtěla by, pokud se jí něco osudného dne stane, aby nějakým způsobem pomohla alespoň dopadnout pachatele. Svůj osud svěří do rukou seržantce D. D. Warrenové, která je pár týdnů po porodu svého syna Jacka. Warrenová je nevyspalá, unavená a stále se vžívá do své nové životní role, do role matky. Charlenin případ si vezme na starosti spolu s detektivem O., která pracuje v oddělení sexuálních případů. Dokážou jí tyto dvě dámy pomoci?

Do toho všeho začne nějaký vrah nemilosrdným způsobem vraždit bostonské pedofily. Je samozřejmé, že policisté vidí vraha v Charlene. Ta už přece nemá co ztratit, na zádech si jako břímě navíc táhne své problémy z dětství. Takže otázky znějí: Kdo je vrahem těchto pedofilů? A kdo se vlastně snaží dostat Charlene? A podaří se mu to?

Nevěřila jsem, že by mě nějaká kniha dokázala tak moc vtáhnout do děje jako Chyť mě. Čekala jsem, že mě kniha chytí, ale že mě pustí až po dočtení posledního slova v knize, kdy jsem zírala do prázdna s ústy dokořán, tak to jsem opravdu nečekala.

Lisa Gardnerová píše daleko lépe než někteří její mužští konkurenti. Líbí se mi, jak užívá gradující napětí celého příběhu a pak jakoby na vás doslova padla bomba, když čtete závěr. Navíc je kniha napsána tak, že vy neustále přemýšlíte nejen nad vrahem pedofilů, ale i nad tím, kdo že se to Charlene má pokusit zabít. V jednu chvíli jsem věřila, že si Charlene vše vymýšlí a že v tom má prsty sama, ale ve chvíli druhou jsem si tím už nebyla tak jistá. Tato kniha rozhodně potrápila mé mozkové buňky, co se týče hledání skutečného viníka.

Ukázka:
Matka jako by jí četla myšlenky. Napůl se otočila a vzala holčičku za ruku.
“Buď statečná,” zašeptala. “Dítě…”
Matčin hlas se zlomil. Tento vzácný a nečekaný projev citu vyděsil dívenku mnohem víc než tma, zima, příliš tichý dům. Sevřela matčinu ruku stejně pevně, jako matka držela její, a uvědomila si, že tohle není cvičení. Teď netrénovaly. Neplánovaly.

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.