M. J. McGrathová: Bílý žár

Bílý žár - poutavá a napínavá beletristická prvotina Melanie McGrathové, ke které už v zahraničí vyšel další příběh s hlavní hrdinkou Edie Kiglatukovou s názvem Chlapec ve sněhu.

Díky báječné anotaci jsem se na knihu těšila a do čtení jsem se pustila s nadšením. Děj knihy se odehrává na Ellesmerově ostrově v Arktidě, v Autisaqu. V těchto krutých přírodních podmínkách, kde se průměrná teplota pohybuje kolem -25Celsia, žijí inuitští obyvatelé, kteří jsou od narození vychováváni k tomu, aby nedávali najevo své vlastní pocity. Inuité se často “posilňují” alkoholem, ale najdou se i tací, kteří s tím zkouší přestat a hledat cestu jinde.

Toto je případ hlavní hrdinky, Edie Kiglatukové - třiatřicetileté ženy menší postavy, která nosí své vlasy upravené do dvou copů. Edie je rozvedená, protože její manželství se rozpadlo díky již zmíněnému alkoholu. Ne že by její bývalý manžel, Sammy Inukpuk nepil, právě naopak. Vychovávají spolu Sammyho dva syny Joea a Willu. Joe mladší než Will a pracuje jako dobrovolník na klinice. Chtěl by dosáhnout vzdělání jako doktor a odjet pracovat pryč z Autisaqu. Edie pracuje jako učitelka ve škole a navíc jako průvodkyně po Arktidě a většinu svých vydělaných peněz věnuje Joeovi na studium. Will je spíše ve stínu Joea, a proto nemůže svou nevlastní matku Eddie vystát. A to se tak snažil!

Bílý žár je knihou, která je napínavá již od prvních stránek. Edie je na lovecké výpravě s qalunaaty (= lidé, kteří nejsou Inuité, běloši) Felixem Wagnerem a jeho společníkem Andym Taylorem. Wagner je při výpravě někým postřelen a záhy po převezení zpět do Autisaqu umírá. Rada starších, která řeší všechny věci a problémy v Autisaqu se rozhodne pro to, že záležitost smetou ze stolu s tím, že se jednalo o nešťastnou náhodu při lovu. V radě starších šéfuje Ediein bývalý švagr, Simeonie Inukpuk, který nemá Edie příliš v lásce a který netouží po ničem jiném, než se stát v příštím volebním období starostou.

Edie s Joem se ale nechtějí nechat tak rychle odbýt v případu Felixe Wagnera. Pořád jim vrtá hlavou, kdo byl oním střelcem, který dokázal zastřelit člověka. Mají se začít bát i o své životy? Andy Taylor odlétá zpět do své země smířený s nešťastným osudem svého společníka, ale za nějaký čas se vrací zpátky.

A i tentokrát není sám, přilétá s ním James Fairfax - jeho pradědeček Bill byl na Arktidě na výzkumu a zanechal po sobě několik deníků. Co přijel James s Andym hledat? Tito dva qalunaatové chtějí po Edie a po Joeovi, aby s nimi vyrazili na výpravu. Na cestě se rozdělí - Edie pokračuje s Jamesem, zatímco Joe s Andym. Edieina výprava proběhla podle plánu a ona už pak v “teple” svého domova čeká na to, až se konečně vrátí její milovaný nevlastní syn. Když se ho konečně dočká, tak je Joe sám, těžce zraněný, omámený a mluví z cesty. Co se stalo s Andy Taylorem? Edie nechce nechat raněného Joea v nemocnici a trvá na tom, aby se o něj mohla starat u sebe doma. Ale když odejde na dopoledne učit do školy a vrátí se zpět domů, tak už nic není stejné jako bývalo. Joe je mrtvý. Vše nasvědčuje tomu, že spáchal sebevraždu, ale s  tím se Edie prostě nedokáže smířit a nevěří tomu.
Sama na vlastní pěst se vydává hledat nějaké důkazy, které by mohla předat vyšetřovateli Dereku Palliserovi. Ve svém hledání, které se stává stále komplikovanější, se ocitne dokonce až v Grónsku. Co Edie našla v Grónsku? A potvrdí se její domněnka, že Joe nespáchal sebevraždu, ale že byl někým zavražděn? A pokud ano, kdo to mohl udělat?

Na první pohled by se mohlo zdát, že zápletka příběhu je jednoduchá, ale není tomu tak. Dostaneme se až ke dvěma národním společnostem - Zemmer a Beloil. Co mají společného?

Děj příběhu je popsán tak, že si chvílemi připadáte jakože se plavíte na člunu spolu s Edie a nebo že jste součástí nějaké napínavé scény. Kniha obsahuje dvacet kapitol, které jsou bez názvu, což vůbec ničemu nevadí.

Ukázka:
Když přijela domů, nalila si skleničku a pak ještě jednu. Pokud se Taylor chtěl v ledové jeskyni schovat, proč bylo jeho tělo tak daleko? Věděl kdo po něm střílel? Snažil se schovat stránky starého papíru a své poznámky? Čím víc o tom přemýšlela, tím víc se cítila zatažená do něčeho, o co nestála a čemu nerozuměla.

Zpočátku jsem si musela zvyknout v knize na inuitská slova, která jsou tištěna kurzívou. Ale pak jsem četla bez přestání, protože příběh vás natolik pohltí a vy pořád musíte přemýšlet nad tím, kdo je vrahem (vrahy) a nebo nad tím, zda si Joe skutečně vzal život sám. Pokud se vám příběh zalíbí natolik jako mně, tak se pojďte spolu se mnou těšit na další příběh s touto svéráznou hrdinkou.

Chtěla bych velmi poděkovat nakladatelství Knižní klub za poskytnutí výtisku k recenzi.

Tento článek byl původně napsán pro stepkova.bigbloger.lidovky.cz

Nakladatelství: Knižní Klub
Rok vydání: 2012
Počet stran: 376
Překlad: Marcela Nejedlá
 

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.