Mario Giordano: Apokalypsa

Nakladatelství: Knižní klub
Rok vydání: 2013
Počet stran: 560
Překlad: Vítězslav Čížek

Pokud máte rádi napínavé příběhy při kterých tajíte napětím dech a při kterém soucítíte s hlavní postavou, tak byste si neměli nechat ujít napínavý thriller s názvem Apokalypsa od německého spisovatele Maria Giordana. Knihu vydalo nakladatelství Knižní klub v březnu letošního roku.

Dostáváme se do květnového Říma roku 2011. Konkrétně do 1. května, který se zapíše do lidských pamětí. Toho dne totiž tisk přináší šokující zprávu - současný papež, Jan Pavel III. bez udání jakéhokoliv důvodu abdikoval a opustil svou svatou pozici. Jan Pavel III., vlastním jménem Franz Laurenz, se stáhne do ústraní a beze stopy zmizí, aniž by kdokoliv věděl kam. Kdo za vším stojí? Stalo se snad papežovi něco a nebo je v pořádku a jen si dopřává svůj zasloužený odpočinek? A proč jsou najednou všichni papežovi nejbližší nalézáni mrtví? Máme možnost to brzy zjistit.

Do příběhu se nám dostává mladý novinář německého původu se jménem Petr Adam. Petr je adoptovaný, neboť jeho rodiče zemřeli při autonehodě, když byl ještě malým chlapcem. Od té doby má Petr strach nahánějící sny a katastrofické vize o budoucnosti. Ptáte se, jak Petr v celém příběhu figuruje? Odpovědí je, že je v tom namočený až po uši, aniž by o tom měl zpočátku jakékoliv zdání. Petrovi začne pomáhat sestra Marie, se kterou ho spojí něco více než přátelství.

Dále je zde téma samotné apokalypsy. Apokalypsa, která je zmiňována již několik století a která přitahuje stále větší množství lidí. Do této skupiny patří i stará sekta, která si říká Nositelé světla. Tito lidé mají kontakty úplně všude. Dokáží si zjistit cokoliv vás napadne a na odpovědi nemusí dlouho čekat. O to je celý příběh napínavější. Co mají Nositelé světla v plánu? Nebo snad svůj plán již započali? Jak daleko jsou schopni zajít, aby se vše podařilo tak jak má?

Při čtení máme možnost sledovat hned několik paralelních příběhů, který nám dohromady tvoří celek. Prvním příběhem je osud odstoupivšího papeže Jana Pavla III. Druhý příběh je příběh Petra Adama. Třetí se týká skupiny Nositelů světla, kteří mají svůj hrůzný plán, k jehož uskutečnění udělají cokoliv. Dalším příběhem je sledování konkláve a informovanost o volbě nového papeže, nástupce Jana Pavla III.

Kniha se stává z několika časových rovin. Nejenže se pohybuje v přítomnosti příběhu, ale jako čtenáři máme možnost časově nahlédnout i o rok zpět, takže nám neunikne sebemenší maličkost.

Kniha mi svým námětem připomněla Anděle a démony od Dana Browna, kterou jsem před několika lety přečetla za dva dny a která mě doslova uchvátila. Musím se ale přiznat, že jak již zmínění Andělé a démoni, tak i Apokalypsa, jsou i přes svůj stejný námět něčím zcela ojedinělým a tudíž je nelze ani srovnávat. Tam, kde Dan Brown něco ve svém díle ubral, tam Mario Giordano přidal a naopak.

Na tuto knihu jsem se velmi těšila. Na počátku roku se objevila na pokračování v interaktivní formě a stala se tak prvním českým digirománem. Musím se přiznat, že jsem měla pouze možnost shlédnout ukázky na internetu a už v té chvíli jsem věděla, že ta kniha bude stát za to a že rozhodně nebudu zklamaná.

V knize oceňuji detailní informace, které se týkají samotné sekty Nositelů světla. Díky tomu čtenář nepřijde zkrátka a je neustále informovaný a má přehled o tom, co že se to vlastně kolem něj děje. Sice mi zpočátku dělal trochu problém zorientovat se v místě dění a v času, ale rychle jsem si na to zvykla a pak mi již nic nebránilo ve skvělém čtenářském zážitku.

Více toho už neprozradím, ale musím vám doporučit, abyste si knihu rozhodně nenechali ujít, protože si většina čtenářů přijde na své. Ještě poslední poznámka na závěr: na konci příběhu jsem nevěřila vlastním očím a tomu, co jsem si právě přečetla. Opravdu skvělé čtení. Přebal knihy se velmi povedl, je jakoby shrnutím celého příběhu.


Ukázka:
    Z temné šachty proti nim vystřelilo intenzivní namodralé světlo vycházející z čehosi na způsob světelné diody umístěné v koutku niky a vzalo s sebou do zářícího římského poledne bez jediného mráčku pach potu a smrad zvratků. Marie zděšeně hleděla do nikového hrobu, kam by se přesně vešla rakev. Ale žádná v něm nebyla. V laciné hrobce z betonových prefabrikátů s číslem 306 se hýbala a sténala stoupaná postava s roubíkem v ústech.
(strana 522)

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.