Michel Houellebecq: Rozšíření bitevního pole

Nad čím asi přemýšlí člověk, který často trpí depresemi a pochybuje sám o sobě? Zvolit  si život bez opravdových přátel může být složité, ale co když skýtá i nějaké výhody? Pokud ano, jaké? Odpověď na tyto a mnohé další otázky nám poskytne kniha Michela Houellebecqa, Rozšíření bitevního pole,  která vyšla v květnu roku 2012.

Michel Houellebecq se narodil 26. února 1958 ve Francii a od svých dvaceti let se pohyboval v literárních kruzích. Kniha Rozšíření bitevního pole (ve francouzském originále Extension du domaine de la lutte, 1994) se v České republice poprvé objevila v roce 2004, ale bohužel jí v tehdejší době nebyla věnována dostatečná čtenářská pozornost. V roce 1999 se tento román dočkal zpracování na filmová plátna.

Myslela jsem si, že kniha mě osloví od začátku a tomu se tak i stalo. Na první pohled mě zaujala hlavní postava -  třicetiletý střední kádr, jehož neznáme jménem, ale to koneckonců nevadí, protože jeho jméno není v díle až tak důležité. Důležitější je jeho životní situace. Řeknete si, co asi schází tomuto muži, jež pracuje jako analytik-programátor v jedné firmě poskytující služby v oboru informatiky a který je v nejlepších letech svého života?  Ale mohu vám, milí čtenáři, prozradit, že tento muž vidí sám sebe jako nehezkého a velmi často podléhá návalům deprese. Svým příběhem se nám snaží podat svou osobní zpověď, kterou nám vypráví místy až se zcela šokujícím odhalením.

Celý příběh je zcela jedinečný v tom, že je psán v ich formě a my se můžeme zcela vcítit do hlavní postavy. Kromě psaní v první osobě se v knize vyskytují i dialogy, ale pouze tam, kde je dialog potřebný a nenarušuje to nijak příběh hlavního hrdiny. Píši zcela, protože jsem si při některých pasážích přišla totožná s hlavní postavou a jeho názory.

Náš hlavní hrdina se s nikým moc nestýká, skutečné přátelé nemá, víkendy tráví většinou sám doma a jeho opravdovým “koníčkem” je kouření jedné cigarety za drruhou.  Sám sebe popisuje jako normálního člověka na osmdesát procent. Od přečtení první stránky v knize se setkáváme s jeho vlastními životními názory. Dle jeho v dnešním, moderním světě vládnou hlavně peníze a sex. Peníze - koho by nezajímaly? A sex? O tom hovoří jako o něčem, co je spjato s penězi a spolu s nimi vládne sex světem. Sám neměl pohlavní styk dlouhou dobu a poslední přítelkyni, Veroniku, měl ve svých osmadvaceti letech.

Náš muž je poslán na služební cestu do Rouenu, přičemž doufá, že tam přijde na jiné myšlenky, protože začne přemýšlet nad tématy života a smrti a začne sympatizovat s tématem sebevraždy. Spolu s ním je poslán jeho kolega Rafael Tisserand - osmadvacetiletý muž ošklivého vzhledu a podsadité postavy, který se přiznává, že je dosud panic. Rafael je místy zoufalejší než naše hlavní postava, i když se to snaží nedávat najevo. Nakonec je mu od hlavní postavy porazeno, aby se stal zabijákem, protože pak bude mít ženských, kolik bude chtít. Co myslíte, nechá se Rafael přemluvit?

Od této pasáže v knize jsem četla jako divá, protože jsem se to prostě musela dozvědět a musela jsem zjistit, co bude s hlavní postavou. Díky svým depresím se dostal až k návštěvě psychologa a na jeho doporučení odjíždí na léčebný pobyt. Co bude poté? Přestane náš muž myslet na sebevraždu? Začne se zabývat přáteli a věcmi, které přijdou ostatním lidem normální?

“Potíž je v tom, že nestačí tak úplně žít podle pravidel.”
                                
Někomu by se možná tato kniha zdála být “nijakou”, ale když se nad ní pořádně zamyslíme, zjistíme, že občas by se každý z nás mohl s hlavním hrdinou ztotožnit. Pokud máte rádi příběhy o skutečném životě, nijak nepřibarvované a zcela osobitě popsané, je pro vás Rozšíření bitevního pole ten pravý.

Chtěla bych velmi poděkovat nakladatelství ODEON, které mi poskytlo výtisk k recenzi.

Tento článek byl původně napsán pro stepkova.bigbloger.lidovky.cz

Nakladatelství: Odeon
Rok vydání: 2012
Počet stran: 144
Překlad: Alan Beguivin
 

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.