Rozhovor s mladým spisovatelem Matějem Novobilským

Matěj Novobilský, mladý autor, kterému začátkem roku vyšla jeho první e-kniha s názvem Nataša. Já jsem měla tu možnost zeptat se Matěje na otázky, které mě zajímaly.

Jak jsem již poznamenala, na začátku letošního roku vyšla Tvá první e-kniha Nataša. Můžeš nám svou knihu představit a povědět nám o ní něco více, než co se můžeme dozvědět v anotaci?

V anotaci jsou základní faktory příběhu. Pokud bych se vrátil ještě před psaní knížky, pak pro mne byla zcela důležitá Ukrajina a také její spojení s Českem, například to historické - Žytomyrská oblast, která je dávným Čechoslovákům známa. Já si myslím, že kniha popisuje příběh, který se reálně stává, když lidé z východu jedou k nám nebo více na západ. Jejich sociální zázemí je hodně slabé nebo žádné a orientace ve zdejším jazyce a prostředí poměrně nízká. Takoví lidé mohou být snadným cílem k jakémukoliv zneužití. Jen se podívejte, co tady dělají Ukrajinci za nevděčnou práci – kopáče kanálů, pracují na stavbách, ženy jsou zase uklízečky. A to vše jsou ještě legální povolání. Takových lidí je tady hodně, chtěl jsem o tom něco napsat, protože si nemyslím, že česká literatura je na tato témata bohatá. Knížku jsem začal psát v době, kdy jsem se o Ukrajinu teprve zajímal, ale dokončil jsem a vydal jí, kdy už jsem navštívil několik míst v této tak originální zemi.


Jak dlouho jsi na knize Nataša pracoval? Proč jsi pro svou prvotinu zvolil jako hlavní téma prostituci?

Pracoval jsem na ní zhruba tři roky, protože psaní nebyla v mém životě prioritou. Chodím do práce, do toho jsem zkoušel studium a ještě jsem jezdíval a pořád jezdím na Ukrajinu… Když už byl čas, byl jsem často líný, no tak se to táhlo. Potom zabralo spoustu času neustálé přepisování textu a je normální, že i vydavatelé si text pozdrží několik týdnů či měsíců, než se vysloví pro nebo proti vydání. Pak se to nahromadí.

Ukrajinci k nám jezdí převážně za tvrdou a nevděčnou prací. Není ničím výjimečným, že jeden z rodiny jede vydělávat sem a pak peníze vozí na Ukrajinu. Už to, jaké zázemí a podmínky provázejí jejich živobytí tady, je může stavět do role „zneužij toho!“ A takové mladé ženy se svým tradičním východním šarmem mohou být riziková skupina, jež může do prostituce upadnout. Možná se jim zdá, že jsou to snadno vydělané peníze, já nevím. Možná ale se dostanou do takové situace kvůli nepřízni osudu, jako praví můj příběh. Co může následovat dál, když se slabé cizinky ujme nějaký „podnikatel s lidským zbožím?“ Pochopitelně bude chtít na té holce vytřískat peníze, a to nemalé. Utne jim jejich sny, bude je přesvědčovat, aby zůstaly, padnou do drog, neštěstí a co na to společnost? Řekne si, může si za to sama… To mi nepřijde moc spravedlivé. Problém je v té větě: „Může si za to sama,“ ale je pravdivá? Neznačí spíše ta věta, že někoho soudíme bez rozvahy?


Pořádáš pro své čtenáře autorská čtení? Pokud ano, kde bychom se s tebou mohli setkat? Pokud ne, neuvažoval jsi o nich?

Autorská čtení nepořádám. Upřímně řečeno ani nevím, jestli se u e-knih dělají nebo ne. Některé propagace knihy se teprve rozjíždějí, takže uvidíme, co přinese čas…


Díky zpětné vazbě z nakladatelství Mafra, ve kterém Nataša vyšla, už víš, jak je Tvá kniha přijata čtenáři. Jak čtenáři hodnotí Natašu?

Z Mafry mám zatím jen čísla prodejnosti, která si ale nechám pro sebe. Četl jsem nějaké názory a opravdu zlé jsem mezi nimi neviděl. Na druhou stranu velkými recenzemi knížka teprve projde a u nich se klidně může ukázat, že se třeba jedná o odpad :D


Pokud bude Nataša hodně čtenářsky úspěšná, neplánuješ její vydání i v knižní podobě?

Co není, může být. Teď si ale potřebuje najít své místo v této podobě.


Pracuješ v současné době na nějaké své další knize?

Pracuji na jedné knize, u které plánuji trilogii. Jedná se o příběh mladého fotbalisty, který hraje za Frenštát pod Radhoštěm v amatérské soutěži. Tým však moc nevyniká, nedaří se mu a prohrává. Hrozí pád do nižší soutěže. Mladík se dozví, co skutečně vězí za nepříznivými výsledky a zvažuje, co s tím bude dělat. Posléze si ale všímá, že život, který žije, se hodně podobá tomu, co se odehrává na hřišti. A je to tak všude, protože jednou si dole a pak nahoře. Říkám si sice, že možná píši pro malou cílovou skupinu čtenářů, ale tak nějak doufám, že vzhledem k těmto analogiím života a snům, se v něm může hodně lidí najít.


Matěji, ty jsi vystudoval v oboru elektrotechnika. Zajímalo by mě, zda-li se tímto oborem ve svém životě živíš a nebo jsi “přesedlal” na něco jiného? Tedy kromě psaní, samozřejmě.

Vystudovaný obor mne baví, pracuji v něm už od dokončení školy. Na rozdíl od spousty lidí mohu opravdu říci, že mne má práce naplňuje.


Na stránkách Tvé knihy jsem se dozvěděla, že jsi si již dříve liboval ve psaní povídek. Co znamená - již dříve? Pamatuješ si ještě na svou úplne první napsanou povídku? Kolik tobě bylo let, když jsi jí napsal a čeho se týkala?

Myšleno na základní škole. Jednu dobu jsem psal i recenze na různé hry, také ještě na základní škole. Na střední jsem už přemýšlel o něco hlouběji a troufl si na víc. Zkusil jsem scénář k filmu nebo příběh o fotbale, ale to byly všechno takové hry se slovy někdy během základky nebo střední, už ani přesně nevím.


Ve svém volném čase rád čteš. Mohl by jsi mi prozradit, jaký žánr je tvůj oblíbený? A máš nějakého oblíbeného spisovatele? Popřípadě, máš nějaký vzor při psaní?

Oblíbený žánr moc nemám. Čtu spíše to, co mne zajímá. Jednu dobu to bylo třeba Rusko, tak jsem četl klidně cestopis. To samé o Japonsku. Ale z posledních knížek mě nejvíce dostal Bílý Bim, což je krásná knížka.
Jelikož však píšu o fotbale, čtu o fotbale. Hodně mne zaujala Fotbalová horečka od Nicka Hornbyho. Člověk si asi řekne, že to bude jen o fotbale, ale ne. Život se tam s fotbalem pojí až neskutečným způsobem, navíc autor umí využít smysl pro humor v místech, která jsou nejvíce vhodná. Moc se mi to zalíbilo a je to jedna z nejlepších knížek, které jsem četl.
A pak už válečná klasika z oblíbených: Hemingway, Remarque nebo Rolland. Neskutečné zamyšlení si člověk může vzít i z Babičky od Boženy Němcové.


Kromě čtení a psaní se také věnuješ zvířatům - jsi členem několika spolků a sdružení. Můžeš nám prozradit jakých spolků a v čem Tvá práce spočívá?

Především jsem z Frenštátu pod Radhoštěm a tyto spolky sídlí jeden v Ostravě a druhý v Novém Jičíně, takže jsem kapku z ruky. Tyto spolky potřebují dobrovolníky, kteří budou cestovat ke kauzám zadarmo, což je problém takové lidi sehnat. Nicméně nejde říct, tohle já teď dělat nemůžu, tak nemám možnost pomoci.

Kromě dobrovolníků jsou důležité i peníze. Můžu strávit tu a tam pár odpoledních a zkusit napsat nějakou prezentaci pro různé firmy a poptat u nich sponzorství. Někdy se to povede, někdy ne. Nějaké peníze se mi už do těch spolků podařilo získat, ale je to pořád málo. Musím znovu vyjádřit nejvyšší úctu lidem, kteří pracují ve svém volném čase a bez nároku na honorář pro Moravskoslezský spolek na ochranu zvířat a Pomoc psům Novojičínsko. Doufám, že se jim bude dařit i nadále držet silný protipól těm, kteří se těší zvířecímu utrpení. Za jejich práci jim musím tímto poděkovat.

Matěji, velmi děkuji za Tvůj čas a do budoucna ti přeji, aby se tvé knižní prvotině v elektronické podobě dařilo a kniha si našla své čtenáře. Také ti přeji při psaní dalších knih lehkou ruku, ať ti jde psaní samo od ruky.

Více o Matějovi a knize Nataša se můžete dozvědět na stránkách:

natasa.xf.cz/

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.