4. srpna 2014 - 10. srpna 2014

Moc vám všem děkuji za vaše názory ohledně věcí mezi nebem a zemí.

Musím se přiznat, že při čtení několika vašich příběhů jsem měla husí kůži. Stejně jako slečna Míša znám padající knihy v knihkupectví :D Uvidíme co se z toho vyklube.

Velmi mě zaujal příběh Alexi. Alex, mám podobnou zkušenost. Na jednu stranu je člověk takový vykulený, ale na druhou je hezké vidět, že u malého stojí někdo, kdo je jeho anděl strážný.

No a teď k vítězi. Vylosovala jsem Erika Papíka, kterému tímto moc gratuluji! Chtěla bych tě poprosit, zda-li by jsi mi mohl, prosím, na mail monushka@seznam.cz napsat tvé iniciály a adresu, abych měla kam knihu zaslat :)

Pokud by se třeba stalo, že se Erik do pátku 15. srpna 2014 neozval, budu losovat znovu.

Děkuji vám za účast v soutěži a již brzy se můžete těšit na další :)

Krásný večer všem.

Som si istá, že niečo také existuje, verím tomu. Sama mám niekoľko skúseností, ale neviem, či to nie sú plody mojej fantázie, preto to bližšie nerieším.

S nadpřirozenými jevy je to těžké, i když někdy mám takové momenty jako "určitě něco takového existuje" , tak se nějak prostě nemůžu otevřeně vyrovnat s tím, že by existovalo něco více. Za prvé by to bylo naprosto děsivé - něco nebo někdo, kdo má nad námi absolutní moc - a za druhé jsem prostě moc ovlivněná. Zřejmě jsem viděla moc dokumentů a poslouchala moc učitelů, protože i přes ty občasné chvilky zmíněné výše nejsem schopná si připustit něco paranormálního. Nikdy jsem neměla žádný paranormální zážitek a i to je možná důvod mojí skepse.. :)

Mila Moni,

veci mezi nebem a zemi urcite existuji.

Jako citlivy clovek mam obcas smulu nebo i mozna stesti, ze dokazi vycit emoce, ktera se v mistech drzi.

Muj tchan zemrel ani ne mesic pred narozenim jeho prvniho vnuka, meho syna. Tak moc si pral ho videt a upnul se k tom.
Po prijezdu domu z nemocnice bylo citit, ze je na kazdem kroku, zemrel totiz v dome. Maly se po nekolika mesicich naucil i slovo deda, nikdy jsme ho pred nim nepouzili, o to vetsi prekvapeni bylo, kdyz se dival kamsi do prazdna, smal se a rikal: "Dedo, dedo!" Mam pocit, jako by s nim byl stale, je jeho andel strazny.

Ahoj, zkušenost s nadpřirozeným jevem mám, a to s duchem. Když mi bylo pět, myslím. Každopádně jsem svůj zážitek sepsal, tak ho přikládám. Snad si o mně neuděláš špatný názor :-D

Sestupoval jsem po schodech velice opatrně, protože v domě byla tma. Bylo sice už poledne, ale já si hrál se svíticími planetkami z časopisu, takže jsem musel stáhnout všechny rolety. Máma pracovala a sestry byly u babičky.
Jak jsem tak sestupoval po schodech, napadlo mě, že bych mohl ty planetky - co jsem polepil po nábytku a všude, kde to šlo – odlepit a vytáhnout rolety. Už mě ta všudypřítomná světýlka unavují.
Zamířil jsem nejdřív ke kuchyni, kde jsem jich nalepil nejvíc. Strhal jsem svítící Měsíc, Zemi, Slunce a Mars.
„Mám vytáhnout ty rolety?“ uvažoval jsem. „Raději ne. Takhle je to větší sranda.“
Planetky jsem položil na stůl a zamířil jsem pro další exempláře do koupelny.
Začal jsem se stěnou nad umyvadlem. Tam se nacházel Saturn a Jupiter. Bíle světlo z nich přímo sálalo. Podíval jsem se do zrcadla, ale něco mi na tom celém nesedělo.
Je zde tma, všechny rolety jsou staženy a nikdo jiný krom mě se v domě nenachází. Ale přesto bych odpřisáhl, že vidím vedle zrcadla stín. I když mi to nedávalo smysl, viděl jsem po pravé ruce siluetu dvoumetrového muže, stojícího jako voják v pozoru.
Nehýbal jsem se, ztuhl jsem na místě. Zato ten stín vyrazil po stěně neuvěřitelnou rychlosti. Vypadal jako sprinter na stovce. Uvědomil jsem si, že se snaží dostat na druhou stranu; blíž ke mně. Srdce se mi rozbušilo a všechno kolem mě nabralo temnějších kontur. V nohách jsem pocítil slabost a najednou pro mě svítící planetky neznamenaly víc než kus vyhozeného papíru.
Otočil jsem se a upaloval jsem ven z místnosti jako by mi za zadkem hořelo. Zabouchl jsem za sebou dveře do koupelny a první dva schody jsem překonal skokem. Chtěl jsem se otočit a ujistit se, že za mnou nic není. Nešlo to. Jedno zaváhání by mohlo mít fatální následky, protože když běžíte s duchem závod, žádné jistoty neexistují.
Popadl jsem kliku dveří a vmžiku vyrazil ven.
Do tváří se mi opřel teplý letní vánek.

Milá Mončo,

věřím na to, že něco mezi nebem a zemí je, ale nepředstavuji si nic konkrétního :) Když bych měla říct nějaký zážitek, tak si vzpomenu, jak jsme jako malé děti vyvolávali duchy, vyvolávali Boženu Němcovou, o níž se říká, že její duch je zlý. Skončili jsme větou, ať nám dá znamení a najednou z ničeho nic spadla na zem loď postavená v láhvi, aniž by někde byl jakýkoliv pohyb či zvuk, no vystřelili jsme a od té doby osud nepokoušeli :)
Děkuji za soutěž a přeji krásný víkend! :)

Vážená slečno Moniko, Váš blog je velice upoutavý. Máte neskutečně velké nadání a vždycky s velkým očekáváním se těším na další recenzi Vašich přečtených knih.

Ano věřím,že se něco mezi nebem a zemí děje... Kdyby ne je tento svět úplně jiný :).A jediné co se mi děje,jelikož pracuji v jednom krásném knihkupectví ,kde každé ráno nacházíme knihy ne všechny samozřejmě ,ale jen pár knížek najdem na zemi. A to je pravidlem :)) Přecházím tomu,že to budou nějací duchové.. Uvidíme co nám chtějí říct.....

Zkušenost nemám a ani na nadpřirozené věci ve skutečnosti moc nevěřím. V knižním světě jim však věřím a občas se ráda bojím, takže nějací duchové jsou občas potřeba :-)