Andreas Winkelmann: Slepý instinkt

Nakladatelství: Knižní klub
Rok vydání: 2013
Počet stran: 304
Překlad: Jiří Vodvárko

Představte si, že jste slepá osmiletá holčička, která je zcela závislá na svém okolí. Máte citlivější čich a ve známém okolí se obstojně orientujete. Ale co když se jednou objeví někdo, kdo ve vaší blízkosti nemá co pohledávat? Někdo, jehož cílem je vám ublížit? A nebo dokonce něco horšího? Právě do této situace se můžete vžít, pokud sáhnete po knize Slepý instinkt od německého spisovatele Andrease Winkelmanna. Tuto knihu vydalo nakladatelství Knižní klub v dubnu letošního roku.

Vše začalo před deseti lety, když ze zahrady domu beze stopy zmizela slepá osmiletá holčička s nádhernými zelenými vlasy Sina Ungemachová. Byla to náhoda? Vyšla si Sina někam na procházku, zabloudila a něco se jí stalo? A nebo jí někdo chladnokrevně unesl a udělal s ní něco mnohem horšího?

Ačkoliv je tomu již deset let, Max pořád dává Sinino zmizení za vinu sobě. Max je šestadvacetiletý profesionální boxer, který nikdy nepřestal myslet na svou malou slepou sestřičku. Uvidí jí vůbec ještě někdy? Dávno se vzdal všech nadějí na její nalezení.

Deset let po zmizení Siny je z Helenina dobročinného ústavu pro postižené děti a mladistvé uneseno slepé osmileté děvčátko Sarah, která se vzhledem velmi podobá Sině - pouhá shoda náhod?

Vyšetřování únosu Sarah velí komisařka kriminální policie Hanover Franziska Gottlobová. Franzisce je třiatřicet let, žije sama a má starost o svého nemocného otce. Franzisca žije pro svou práci, kterou nadevše miluje. Co vše jí přinese vyšetřovaného tohoto případu? Uspěje ve vyšetřování?

Tato kniha patří mezi kriminální příběhy, ale já bych mu dala nálepku dost děsivý příběh. Opravdu jsem se během čtení bála, nesčetněkrát jsem si říkala, že bych nechtěla být v něčí kůži. V příběhu se objevuje i všelijaká exotická zvířata, která mi jen při vyslovení jejich názvu nahání na těle osypky.

Kniha je rozdělena do tří částí, přičemž je obohacena o prolog a epilog. První část bych shrnula jako seznámení s případem Sarah, druhou část jako hledání a třetí část je rozuzlením a vyvrcholením. Musím se přiznat, že všechny tři části, které jsou dále rozděleny na kapitoly, pro mě byly děsivé.

Mám ráda knihy, které obsahují prology, protože pak je čtenář alespoň trochu v obraze a není vhozen rovnou do vody. Konkrétně v tomto případě je prolog opravdu důležitý a zásadní.

Když jsem si myslela, že už jsem spolu s Franziscou a jejím týmem na stopě tomu pravému, tak jsem se sekla. Tato kniha a její příběh mě nutil do neustálého přemýšlení nad viníkem a na jeho motivu, protože kdo by mohl jen tak unést slepé děvčátko, které má celý život před sebou?

Slepý instinkt se mi četl celkem dobře, ale výjimkami byly scény se Sarah. Protože v reálném životě jsem matkou, tak jsem se v tomto příběhu vžila rovněž do role matky Sarah, která však má v životě smůlu co se jejích rodičů týče. A můžu říct, že jsem měla hodně tíživý pocit.

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.