Helen Fieldingová: Deník Bridget Jonesové

Nakladatelství: XYZ
Rok vydání: 2014
Pořadí vydání: druhé
Počet stran: 288
Překlad: Barbora Punge Puchalská

Když mi bylo asi šestnáct a zrovna jsem nevěděla, kterou knihu číst, mamina domů přinesla knihu od anglické spisovatelky Helen Fieldingové. Deník Bridget Jonesové. V té době jsem se sama sebe ptala, jak moc musí být člověk zoufalý, aby po takovéhle knize sáhl… no a světe div se, hned ten večer jsem knihu s trochou opovržení otevřela a začetla se. No a po zbytek večera jsem se nemohla odtrhnout. Četla jsem do té doby, dokud jsem nedočetla poslední slovo v knize. Poté jsem se musela autorce v duchu omluvit a svůj prvotní názor hodně poupravit.

Od mého prvního setkání s Bridge již uplynulo spoustu let (ach, proč tak rychle stárneme?) a za tu spoustu let jsem se s ní setkala nesčetněkrát. Sahám po ní pokaždé, když se mě snaží srazit na kolena smutná a mrzutá nálada. Díky Helen a její Bridget si uvědomím, že vždycky může být ještě hůř. Navíc se díky těmato dvěma dámám od srdce upřímně zasměji a odreaguji. Takže stačí pár stránek a splíny jsou odsunuty do pozadí.

Kdo by neznal svéráznou Bridget Jonesovou? Třicetiletou single dámu, která nemůže vydržet hned bez několika věcí: cigaret, jídla a bloumání o tom správném chlapovi, od kterého by se mimo jiné dočkala i pořádné dávky divokého sexu. Bridge se, jako na začátku každého Nového roku, rozhodne vzít svůj život do vlastních rukou a udělat z něj co nejlepší. A tak si začne psát deník. Nejdůležitější je: přestat kouřit, méně jíst, někde vyhrabat ztracené sebevědomí a to ze všech nej - najít si pořádného chlapa, aby zavřela pusu všem těm nafoukancům, kteří jí častují otázkou: “Tak co, Bridge, už někoho máš?”

A tak se pouští do dodržování svých předsevzetí. Nebo se o to alespoň snaží. A i snaha se přece cení. Snaží se omezit počet vykouřených cigaret (pokud zrovna není někde na večírku s přáteli), snaží se o pravidelnou a zdravější stravu (pokud na ní zrovna nedolehne depka jako blázen a nespořádá proto nějaký balzám na nervy), snaží se tolik nepít alkohol (trocha na pročištění hlavy přece nevadí, ne?). I když vlastně k čemu všechna ta předsevzetí jsou? Přece od toho, abychom je mohli porušovat. Nebo snad ne? Co bychom jinak z toho života měli? Jak to dopadne, nalezne Bridge štěstí, po kterém touží?

Helen Fieldingová píše s pořádnou dávkou humoru, nadsázky a nechybí ani pořádný sarkasmus a ironie. Helen Bridge neušetří ani pořádných trapasů, po jejichž prožití bych osobně chtěla skončit zahrabaná někde pod zemí. Bridge mi jako hlavní postava sedla, a to již na začátku knihy. Do toho její opravdoví kamarádi, kteří i přesto, že nemají zrovna moc času nazbyt, si pokaždé najdou čas a vylévají si srdíčka navzájem.

Na tuhle knížku nedám dopustit! První vydání Deníku Bridget Jonesové vyšlo v českém jazyce již roku 1998 a od té doby se Bridget stala modlou pro velké množství svobodných žen. Helen Fieldingová nám v této knize ukázala, že i hlavní ženská postava může bourat zavedené společenské klišé a může být prostě a jednoduše svá. Obálka knihy se mi líbí stejně jako obálka prvního vydání.

Podle knihy byl natočen film, ve kterém hlavní ženskou postavu ztvárnila Renée Zellweger. Ačkoliv moc filmové verze nevyhledávám, s Bridget je tomu jinak. Zbožňuji i její filmovou verzi, ve které je sice spousta věcí odlišných než v knižní předloze, ale pro odreagování je to uspokojující.

Na konci měsíce srpna vyjde druhé vydání druhého dílu Bridget Jonesové, které nese název Bridget Jonesová: S rozumem v koncích. Tu jsem již také četla, ale nenechám si ujít ani nové vydání s novou obálkou. No a v září bychom se měli dočkat premiérového třetího dílu. Tentokráte se s Bridge setkáme po šestnácti letech (páni, ten čas ale letí!). Tento díl se bude jmenovat Bridget Jonesová: Láskou šílená. I na tuto novinku se moc těším a jsem zvědavá, zda-li bude stejně dobrá jako předchozí dva díly.

 

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.