Jonas T. Bengtsson: Pohádka

Nakladatelství: Odeon
Rok vydání: 2013
Počet stran: 384
Překlad: Jana Pavlisová

Nakladatelství Odeon nám umožňuje čtení velmi kvalitních knih, u kterých nebudeme litovat, že jsme po nich sáhli. Stejné je to i v případě knihy s názvem Pohádka od dánského autora Jonase T. Bengtssona, kterou nakladatelství Odeon vydalo v únoru roku 2013.

Jonas T. Bengtsson (nar. 1976) debutoval roku 2005 románem Amininy dopisy, za který získal cenu pro literární debut roku. Jeho druhý román s názvem Submarino (2007) byl velmi dobře přijat jak čtenáři, tak i kritikou. Pohádka postupně vyjde v osmi zemích a jsou zakoupena i filmová práva, takže milovníci filmů si jistě přijdou na své. Autor v této knize píše o lidech, o kterých ostatní autoři moc psát nechtějí.

Autor nás do své knihy zavádí roku 1986 a hned na úvodu se dozvídáme, že hlavnímu hrdinovi je šest let. A zrovna zastřelili Olofa Palmeho. Již od této věty je čtenář na vlastní oči přesvědčován, že se rozhodně nebude jednat o žádnou pohádku, jak to nese samotný název knihy.

Kniha je rozdělena do časových období. Spolu s hlavním hrdinou, který se představí vlastním jménem pouze dvakrát prožijeme roky 1986 - 1989, 1996, 1999 a skončíme roku 2000, na počátku nového tisíciletí. Petr nám představí jeho vlastní život. Když se s ním na začátku setkáme jako s šestiletým chlapcem, zjistíme, že žije pouze se svým otcem a že žijí bez matky. My nevíme proč, ale na začátku příběhu nás to ani příliš nezajímá, protože jsou zde důležitější věci na přemýšlení. Petr se s otcem neustále stěhuje do nových “domovů”, otec mění zaměstnání. On se však jako dítě nezajímá proč a je rád za to, že může být se svým otcem, kterého miluje čistou dětskou láskou. Takovou láskou, jakou děti milují své rodiče. I s jejich chybami.

Petr od dětství rád maluje. Maluje si ve své hlavě a později, když mu otec pořídí malířský stojan, maluje na něj. Co kdyby se mu náhodou okolní svět rozpadl? Musím nakreslit celý svět, jinak se rozpadne. A co má ještě rád, je otcova “pohádka” na pokračování, které mu vypráví před spaním. V ní jsou hlavními hrdiny princ a král, kteří se neustále stěhují a snaží se najít vlastní zdárný konec. V této pohádce se setkáme i s bílou královnou, kterou chrání bílí muži a které si čtenář automaticky představí jako ochranitele zákona.

I přesto, že je kniha rozdělena dle časových období, sama bych jí rozdělila do tří částí. První z nich se zabývá dětstvím, dětskou nevinností a naivitou hlavního hrdiny. V tomto období je pro něj nejdůležitější osobou v životě otec, který však má svá tajemství.

Druhá část je o Peterově dospívání. Konkrétně je to roku 1996, kdy je mu šestnáct let a navštěvuje devátou třídu. Jeho život se obrátil o alespoň milion stupňů a my se s ním setkáváme, když bydlí se svou matkou, nevlastním otcem a mladší sestrou Klárou. V této životní etapě není Peter spokojen se svým vlastním životem, ale poté co odjede bez dovolení za svou babičkou z otcovy strany se rozhodne s tím něco udělat.

A o tom je třetí část. Peter mění svou identitu, pracuje na poště, bydlí v podnájmu u jedné staré paní, které chodí do krámu nakupovat a seznamuje se s Petrou. Snaží se také vypátrat svého otce, o kterém se od ostatních dozví pouze to, že je nemocný. Podaří se mu to? Jestliže ano, pozná ho otec? Bude vědět, kdo že to za ním vlastně přišel?

Pohádka nám nabízí možnost sledovat proměnu z chlapce na muže. Celý příběh knihy je zaměřen na psychologickou rovinu příběhu a jejího hlavního hrdiny. V knize se setkáme i s několika pohádkovými motivy, i když ne všechny jsou na první pohled patrné. Je zde také vykreslena síla severské přírody. Ať se již jedná o rozbouřené moře, či o bouřku, která má ohromnou sílu a bere si s sebou i střechy domů.

Musím se přiznat, že při rozečtení knihy jsem byla lehce zmatená z toho, s kým že se to vlastně seznamuji, ale když jsem měla za sebou stále více stránek, bylo mi jedno, jak že se ten malý chlapec vlastně jmenuje. To není v příběhu důležité. Důležitý je jeho příběh a jeho pocity.

Kniha mě velmi zaujala, protože je to něco jiného než ostatní knihy. Pohádka je svým způsobem drsné vyprávění ukryté za očima malého chlapce a později dospívajícího muže. Jen si neumím tento příběh představit zfilmovaný, protože tato kniha má spoustu důležitostí, které se prostě nedokáží přeměnit na filmové plátno.

Ukázka:
Táta si izolepou lepí výstřižky z novin na zeď. Přesouvá je. Kreslí čáry modrým perem, šipky, které ukazují na obě strany a kroutí se po tapetě.
    Téměř na všech výstřižcích je žena, která se jmenuje Monika, je to ta, co řečnila v parku. Její jméno tu stojí velkými písmeny, usmívá se na nás.
    Táta řekne: “Dej mi pár dní… je možné, že se mýlím.”
    Udělá další čáru perem přes tapetu.
    “Je možné, že jen maluju čerta na zeď.”
    “Já mám hlad,” řeknu mu.
    “Jo.” Vymění dva výstřižky. “Nechceš zkusit udělat dneska jídlo ty?”
    “A co když…”
    “Jen to zkus. A když něco začne hořet, z kohoutku teče voda.”

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.