Sam Christer: Tajemství Turínského plátna

Nakladatelství: Knižní klub
Rok vydání: 2013
Počet stran: 400
Překlad: Lenka Faltejsková

Ráda čtu romány, kde jsou obsažena nějaká historická fakta. Od Dana Browna se mi velmi líbila Šifra mistra Leonarda, kterou jsem tenkrát zhltla za pár hodin. Vloni jsem se seznámila s britským autorem, Samem Christerem a jeho Odkazem Stonehenge. Tohoto autora spousta lidí přirovnává k již zmíněnému Brownovi. Ačkoliv Christer využívá podobné koncepce jako Brown, jeho romány jsou svým způsobem jiné a jedinečné.

Sam Christer je pseudonym, pod kterým se skrývá Michael Morley. Je to televizní reportér, producent a režisér (mj. od roku 2009 šéf tvůrčího oddělení hollywoodského studia Sony Pictures Television). Pod svým jménem debutoval v roce 2008 thrillerem Spider, do celosvětového povědomí se však dostal až díky dvojici dobrodružných konspiračních románů: Odkaz Stonehenge, který v Český republice vyšel roku 2012. Tento román byl přeložen do šestatřiceti jazyků. A letošní rok máme to potěšení se seznámit s druhým z těchto románů, Tajemstvím Turínského plátna. Knihu vydalo nakladatelství Knižní klub.

Tajemství Turínského plátna se skládá z pěti částí. V první části se dostaneme do Los Angeles. Je listopad, středa večer a je právě zabita jedna významná filmová scenáristka, která do svého posledního scénáře zařadila fakta a historii o Turínském plátně. Kdo jí mohl takto chladnokrevně zabít a pak jí pohodit na pláži? Co za tím vězí? Její manžel? Někdo od filmu? Nebo se za tím vším skrývá něco jiného, něco daleko důležitějšího?

V tuto chvíli se setkáváme s našimi dvěma hlavními hrdiny. Detektivem z oddělení vražd Nickem Karakandezem a jeho nadřízenou, Mitzi Fallonovou. Každý z nich má ve skříni nějakého kostlivce. Nickovi zavraždili manželku a malého synka. Mitzi zase doma toleruje manželovo domácí násilí. Podaří se jim někdy utéct od jejich strastiplné minulosti a začít naplno nový život? Obě dvě hlavní postavy mi byly značně sympatické a cítila jsem s nimi. Každý máme v životě nějaké problémy a ne každý z nás je silný na to, aby své soukromí ventiloval mezi ostatní a řešil je s nimi.

Nick s Mitzi se pouští do případu naplno. Zajišťují důkazy, prohlížejí video záznamy, hledají stopy po DNA. V tuto chvíli ještě netuší, do jak nebezpečného kolotoče událostí se dostali. Do toho všeho je zabita další žena - Em. Udělal to tentýž vrah a nebo je vrahem někdo jiný? Když je Em zabita, tak ještě nějakou chvíli pobývá u svého vraha, neboť ten je do ní zamilován až to hezké není a nemá sílu na to, aby jí někam odklidil. Když jí však policie nalezne, je zamotána do prostěradla, jako kukla.

Ve druhé části se dozvíme více o samotném Turínském rubáši, který je velký 4,8 m na 1,2 m. Šlo skutečně o rubáš Ježíše? Dá se to v dnešní době vlastně ještě skutečně zjistit? A pokud šlo skutečně o Ježíšův pozůstatek, proč se k němu křesťané zpočátku vůbec nehlásili? Navíc je kniha obohacena o černobílé snímky rubáše, což dokresluje historickou atmosféru.

Je jasné, že aby se policie dozvěděla více, musí se nějaký policista odebrat na cestu do samotného Turína. Nick neochotně souhlasí, přece jen mu zbývá už jen pár dní u policie a pak ho čeká vytoužená cesta na jeho jachtě. Ale co by pro svou nadřízenou neudělal? V Turíně je mu k ruce policistka Carlotta. Ta dělá, že toho moc neví a že jí její práce vyloženě leze krkem. A nebo je to pouze přetvářka? Ať je to, jak chce, je jasné, že Nickovi v Itálii půjde někdo po krku. Získá v Itálii nějaké osvědčující důkazy a nebo to bylo pouze marnění času, který mu u policie ještě zbývá? Přibudou ještě nějaké oběti? Dopadnou nakonec skutečného vraha a zjistí příčinu všech těchto vražd? Zjistí pravdu? Přežijí?

Se všemi postavami v knize procestujeme skoro celý svět. Dostaneme se do Austrálie, Itálie, Francie, Švýcarska, Ameriky a do konce i na dálný východ. Takže pestrost v knize rozhodně nechybí. Nechybí zde ani chladnokrevnost vraha, či vrahů? Popisy postav jsou detailní, nechybí ani detailní popis vraha.

Nevím proč, ale neustále jsem knihu porovnávala s autorovým prvním dílem, Odkazem Stonehenge. Našla jsem shodu v tom, že kapitoly se místě střídají a pokaždé nám je vypráví někdo jiný. Ať už je to policejní vyšetřovatel, lékařka z pitevny, vrah, další zasvěcení.Oproti Odkazu Stonehenge jsou v této knize kapitoly kratší, čímž stránky ubíhají rychleji.  U Odkazu Stonehenge mě více zaujalo prostředí knihy, protože Stonehenge sám o sobě skrývá spoustu tajemství a doposud vlastně nevíme, kdo a proč ho vytvořil. Nebo se o to opravdu postaraly nějaké vyšší síly?

Myslím si, že tato kniha možná pobouří křesťany ohledně fakt Turínského plátna. Ale zase kdyby se o tom nepsalo, tak někteří z nás možná neví, že vůbec nějaké Turínské plátno existuje. Ačkoliv jsem shledala i nějakou shodu s panem Brownem, na Tajemství se mi líbilo, že hlavními hrdiny jsou lidé, kteří nemají o dějinách moc tušení a kteří žijí pro svou práci a své rodiny. U pana Browna mi moc nejde se sžít s jeho hlavním hrdinou, protože mi přijde takový neosobní a navíc děsně chytrý co se nejen historie týče.

Kniha byla napínavá, ale zase ne tak, abych si musela při čtení na chvíli odpočinout a po pauze pokračovat ve čtení. Stránky mi lehce proplouvaly pod rukama a divila jsem se, že je konec. Akorát mě nepotěšil závěr, protože dle posledních stránek je jasné, že ještě všemu není konec. Tak jak to vlastně skončí? Toť otázka.

Ukázka:
Ze zásuvky v kuchyňské lince vytáhne pero a spirálový blok. Na čistý list si zapisuje poznámky a brouzdá po webových stránkách.
- Turínský rubáš je velké plátno, které zdánlivě nese otisk ukřižovaného muže.
- Nachází se ve zvláštní kapli v katedrále svatého Jana Křtitele v Turíně.
- V roce 1978 jej podrobně prozkoumala skupina amerických vědců zvaná STURP (Shroud of Turin Research Project). Neodhalili žádný spolehlivý důkaz padělání, navíc konstatovali, že je záhada, jak obraz vznikl.

Ten, kdo ovládá současnost,
ovládá minulost.
Ten, kdo ovládá minulost,
ovládá budoucnost.
(George Orwell)

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.