Můj příběh

Dnešní článek budu trochu z jiného soudku. Ačkoliv píši nejraději o knihách, byla jsem požádána, zda-li bych mohla sepsat nějaký článek, nějaké rady ohledně hubnutí a zdravého životního stylu. Protože mě o to poprosila má rodinná příslušnice, nemohu jí nechat na holičkách a budu se jí snažit vyhovět :) Takže Jani, snad se bude článek líbit a snad bude alespoň trochu inspirativní :)

Do dnešního dne jsem se nepustila do sepsání žádného článku týkající se cvičení a změny životního stylu. Pokud se ptáte proč, tak jednoduše proto, že na cvičení je zaměřeno spousta skvělých blogerek, jejichž blogy pravidelně navštěvuji a nechávám se jimi inspirovat. Na konci článku vám přidám odkazy na mnou nejoblíbenější blogy, takže se můžete inspirovat i tam :)

Abych se dostala tam, kde jsem teď, musela jsem si projít neuvěřitelně dlouhou cestou. Po odmaturování v roce 2007 jsem vážila 52 kilo, v té době jsem pravidelně třikrát týdně navštěvovala posilovnu, hýbala se a bylo mi jedno, co do sebe cpu. Jedla jsem všechno - sladké, slané, sem tam nějaký ten fastfood. Ale kdybych věděla, jak budu jednou vypadat, všemu bych se vyhýbala.

Od třinácti let se léčím se sníženou funkcí štítné žlázy. Proč vám to říkám? Protože já holka šikovná jsem byla v roce 2009 neuvěřitelně líná a půl roku jsem si nezašla k doktorovi na recept pro prášky, které beru každé ráno na lačný žaludek. Říkala jsem, že se nemůže nic stát, že se cítím pořád dobře. Jenže najednou to přišlo. Z mých 52 kilo se najednou stalo 77 kilo. To však ještě pořád nebyl konec. Prášky na štítnou žlázu jsem již měla, ale kila nešla naopak. No a do toho jsem otěhotněla. Absolutně jsem neřešila co jím, cpala jsem do sebe všechno, na co jsem měla chuť. Mým každodenním pravidelným návštěvníkem se stal meloun, musela jsem ho mít každý den :D Váha mi, když už jsem se tedy na ní odhodlala vlézt, ukazovala pokaždé větší a větší hmotnost. V těhotenství jsem se naposledy vážila týden před porodem - vykouklo na mě rovných 100 kilo! Pak už jsem až do porodu na váhu nevlezla, protože jsem se děsila toho, co by na mě vykouklo za číslo.

Když mě a dcerku propustily z porodnice, natěšeně jsem naběhla doma na váhu. Vždyť přece kojením jdou kila dolů, v porodnici necháš všechno co jsi během těhotenství nabrala. Ani prd. Váha mi ukazovala 95 kilo. Snažila jsem se na to nemyslet, protože jsem měla čerstvě voňavý uzlíček, který potřeboval silnou a vyrovnanou mámu, jakou jsem se za každou cenu snažila být. Ale půl roku od porodu jsem začala v jednom kuse chodit na procházky. Bylo mi jedno, že prší, sněží, je hrozné vedro, prostě jsem pořád chodila. Do toho všeho jsem si prošla ještě jedním, né moc záviděníhodným obdobím, kdy šla kila sama dolů.

No a už jsme u srpna roku 2013. Vážila jsem při své výšce 169 centimetrů 75 kilo a za žádnou cenu jsem se sebou nebyla spokojená. Znáte výmluvy typu: "Za to ti může ta štítná žláza, to vůbec neřeš."? Já ano, během let, kdy jsem bojovala za svou vysněnou postavu, jsem je slyšela snad milionkrát. A lezly mi krkem. Jsou to opravdu jen výmluvy, protože když se chce, překonáme sami sebe a dokážeme to. Měla jsem před sebou motivaci - chtěla jsem, aby se za mě má dcerka nemusela stydět a abych se já sama za své tělo nestyděla.

A tak jsem začala. Nejdůležitější bylo upravit jídelníček. Nesnáším diety, které jsou absolutně k ničemu. Sice jste jeden čas dole, ale následný jojo efekt, který prostě přijde (protože vaše tělo strádá), mě ani za nic nelákal. Na internetu jsem si našla skvělou aplikaci www.kaloricketabulky.cz, kam jsem se hned zaregistrovala. Začala jsem jíst pětkrát denně po dvou a půl hodinách, menší porce. Přestala jsem sladit, vynechala sladké a také všechny tyčinky, brambůrky a všechny ty nezdravé věci. Začala jsem všude chodit pěšky, chodit častěji na procházky. A začala jsem cvičit. Pořídila jsem si domů eliptický trenažer, na kterém jsem pětkrát až šestkrát týdně trávila tričtvrtě hodinu až hodinu svého volného času. To ještě šlo, protože jsem byla tou dobou ještě na mateřské a kromě doby, kdy jsem byla na brigádě jsem měla volného času habaděj. Kromě běhu na eliptickém trenažeru jsem ještě přidala cviky na posilování celého těla. Kila šla dolů rychlostí blesku, ani jsem nevěděla jak. A já jsem najednou byla šťastnější, měla jsem neustále úsměv na rtech, začínala jsem být se sebou spokojená.

Sice jsem měla období, kdy se váha zastavila na šedesáti kilo. To se stane každému, kdo se rozhodne zhubnout. Já jsem ale před sebou viděla vysněných 55 kilo, a tak jsem dřela dál. V tuto chvíli se totiž nesmíte vzdát, ale musíte pokračovat, protože se vám pak za to vaše tělo odvděčí.

V listopadu jsem našla svou spásu :) Narazila jsem na Jillian Michaels. Myslím si, že mnozí z vás tuto vynikající americkou trenérku znají. Pokud ne, tak bych jí shrnula asi jednou větou - žena, která vás donutí cvičit na 110 procent :) Její workouty vám zaberou povětšinou půl hodinku vašeho času, takže výmluva, že nemáte čas, je opravdu jen výmluva. Půl hodinku si pro sebe prostě najdete vždycky. Navíc se po jejím cvičení dočkáte i výsledků - úbytek centimetrů po celém vaše těle. Navíc máte při cvičení výběr z verze po začátečníky a pro pokročilé. Od té doby, co jsem si poprvé zacvičila s Jill, tak jsem se stala na cvičení závislou. Opravdu a vůbec se nestydím k této závislosti přiznat :D V současné době cvičím šeskrát týdně - střídám Jillianiny workouty, do toho cvičím silový trénink, posiluji a když mám volno, tak si navíc zacvičím i aerobic. Abych nezapomněla, cvičím doma, posilovna mě prozatím neláká. Navíc má cvičení doma obrovskou výhodu - můžu si funět jak chci a nikomu to nevadí :D

Jillian navíc vydala i několik knih o zdravém životním stylu, takže pokud můžete, určitě po nich sáhněte. Jsou skvěle napsané!

V současné době se má váha pohybuje od 51 - 53 kilogramů, což je ještě o něco méně, než byl můj cíl :) Hubnout už nechci, chci si současnou váhu udržovat, ale cvičit budu pořád dál - odpočinu si u toho, odreaguji se a dělám kus práce pro své tělo a pro své zdraví. Ale je skvělý pocit, když si na sebe můžu vzít své oblíbené rifle, které jsem nosila na střední škole a od té doby mi plakaly ve skříni :D

Pár rad v bodech:

- stanovte si nějaký cíl - můžete se obklopit nějakými motivačními fotkami a nebo si prostě jen uděláte nový obrázek ve vaší hlavě.

- jezte pravidelně - každé dvě až tři hodinky, menší porce. Pokud jste třeba v práci, je výhodou si nosit svačinu a oběd či večeři s sebou. Je to lepší, než když si vybíráte jídlo na poslední chvíli.

- nehladovte - pokud budete schválně hladovět, tak věřte, že vám to pak vaše tělo vrátí v tom, že až budete jíst další jídlo, tak toho sníte daleko více.

- pitný režim - nejlepší je voda, co si budeme povídat, ale nevadí ani neslazené čaje a káva. Každý z nás má jinou potřebu pít, tak naslouchejte svému tělu.

- sacharidy a cukry jezte pouze v dopoledních hodinách, odpoledne by naše strava měla být bohatá převážně na bílkoviny.

- zapomeňte na všechny diety a různé "zázračné" pilulky na hubnutí - je to pouze chyták peněz s dobře promyšlenou reklamou. Po skončení diety či dobrání pilulek následuje převážně ve všech případech jojo efekt.

- snažte se chodit pěšky kdykoliv to jen půjde - jakýkoliv pohyb se počítá, takže zapomeňte na auto, městskou hromadnou dopravu, či výtah.  

- alespoň třikrát týdně byste měli zařadit nějakou pohybovou aktivitu - jízdu na kole, plavání, posilování, aerobic či cokoliv jiného, co vás činí šťastnými.

- tancujte kdykoliv to půjde - tuto radu jsem se dočetla v jedné příručce a je to super! Kdykoliv můžete, při úklidu, při vaření, začněte vrtět boky :) Je to super, nejenže děláte něco pro sebe, ale okamžitě se vám zlepší nálada.

- pokud máte děti a vymlouváte se, že kvůli nim nemáte čas (znám to z vlastní zkušenosti, vymlouvala jsem se také), tak dovolte dětičkám zapojit se do cvičení s vámi :) Já to tak praktikuji a dcerka je nadšená, když může dělat to, co dělá maminka. Navíc o to více posílíte břišní svalstvo, protože sledovat snažící se dítko je neuvěřitelná zábava. A navíc dáte vašim dětem dobrý základ do budoucna :)

- mějte neustále úsměv na rtech a myslete pozitivně - ne vždy je to možné, ale snažte se o to co nejčastěji, protože pokud jste vy v pohodě, tak vás tak bere i vaše okolí, které pak na vás nahlíží zcela jinak. Snažte se co nejvíce vyhýbat stresu.

- hoďte za hlavu všechny závistivé řeči "kamarádů". Pokud vám někdo nějakým způsobem ublíží, pak tento člověk nestojí za vaše trápení!

- jezte proto, abyste žili - ne naopak!

- odměňujte se - když se vám podaří splnit nějaký cíl, udělejte si něčím radost. Kupte si něco na sebe, jeďte někam na výlet, dejte si nějakou sladkost - záleží jen na vás, jaká odměnu bude následovat po vaší dřině :)

- neodpírejte si "zakázané" a nezdravé potraviny - občas si je vaše tělo zaslouží prostě jen pro ten pocit. Pokud to tedy není každý den, tak to ničemu nevadí :)

- zapomeňte na vážení - já vím, lehce se to řekne, těžko dělá (znám to z vlastní zkušenosti, stojím na váze každou chvíli :D). Lepší je se pravidelně měřit, protože budete mít lepší pocit z rychle mizejících centimetrů :)

- věřte si - pokud si budete více věřit, dokážete daleko více věcí.

Přidávám pár srovnávacích fotek :)

24. 12. 2010 - dva dny před porodem. Vím, že není chytré dávat jako srovnávací fotku těhu fotku, ale chci, abyste viděli, jak jsem vypadala a jak se cítila - jako hrošice.

Červenec 2013 - 75 kilogramů.

17. května 2014 :)

Tak to je asi vše, co mně k tomuto článku napadlo. Pokud budete mít jakýkoliv dotaz, či připomínku, napište mi buď do komentáře pod článek a nebo na mail monushka@seznam.cz.

Pokud jste se rozhodli pro jakoukoliv změnu, přeji vám, abyste se nenechali vykolejit hloupými a chytrými řečmi svého okolí (protože uvidíte, že se takovýchto lidí najednou kolem vás vyrojí jako včel). Myslete na to, že to děláte jen a pouze pro sebe a pro své zdraví!

Mé oblíbené blogy týkající se cvičení :)

mojetelo.blogspot.cz

beautyandfitnessblog.blogspot.cz

https://fitnessgirl-lifestyle.blogspot.com/

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.