Dylan Thomas: Vánoce jednoho kluka z Walesu

Nakladatelství: Albatros Media
Rok vydání: 2013
Počet stran: 32
Překlad: Petr Eliáš
Ilustrace: Nanako Ishida

Pomalu, ale jistě nám na dveře klepou nejkrásnější a nejpohodovější svátky v roce. Čas vánoční. Pro někoho znamenají Vánoce odpočinek od práce, pro někoho těšení se na dárky a také setkání s těmi, které máme rádi a kteří pro nás hodně znamenají. V dnešní době však spousta z nás zapomíná na to hlavní kouzlo, které s sebou Vánoce přinášejí - kouzlo lásky, radosti a štěstí. Proto jsem ráda, že jsem narazila na nádhernou, ačkoliv útlou, knížečku od velšského básníka Dylana Thomase. Tato kniha, která obsahuje povídku o Vánocích s sebou přináší právě to potřebné, bez čeho bychom si čas lásky a klidu nedokázali představit. Pokud jste občas skeptičtí ohledně Vánoc stejně jako občas já, tato kniha vám pomůže nalézt to pravé vánoční kouzlo. A co vám budu povídat, pomůže vám vykouzlit tu pravou vánoční atmosféru.

Dylan Thomas (27.10.1914 - 9.11.1953) se narodil v pobřežním velšském městě Swansea, se kterým zůstal úzce spjatý po celý svůj život. Poezii se sice již věnoval od dětství, ale svou první básnickou sbírku publikoval až v roce 1934 pod názvem Eighteen Poems. Thomas krátce poté vydal knižně i svou první prózu -Notebooks. Thomas se proslavil i tím, že expresívním způsobem recitoval své básně a v mnohém předběhl v tomto směru svou dobu. Thomas byl ženatý a měl dvě děti. Kromě nich měl slabost pro další věc - alkohol. Láska k alkoholu jej nakonec přemohla a přivedla k předčasné smrti.

Historie povídky Vánoce jednoho kluka z Walesu sahá až do roku 1945. V té době totiž básníka jedna rozhlasová stanice požádala, zda-li by nenapsal nějaký text s vánoční tematikou. Tak napsal. Tento text dále přepracovával, až se roku 1955 dočkal svého samostatného knižního vydání. V českém jazyce vychází tato povídka knižně poprvé.

Povídka nás zavede kam jinam, než do městečka na pobřeží Walesu. Jeden večer, Štědrý večer. Bílo všude kam se podíváme. Padá sníh. Vánoce jak mají být - na sněhu a ne na blátě, jak je poslední roky známe my. Už jen ta představa sněhu ve mně vyvolala toužebnou potřebu po Vánocích. Chtěla bych také bílé, ale těch se ani letos s největší pravděpodobností nesetkáme.

Ať chceme nebo nechceme, Vánoce jsou každým rokem stejné. Hlavně pro nás dospělé. Děti se je snaží užívat co nejvíce to jde. My bychom si měli brát příklad z dětí a radovat se. Radovat se nejen z rozzářených dětských očíček, které září jako hvězdičky na nebi. Měli bychom být také vděční z toho, že jsme se všichni po roce sešli u jednoho stolu a můžeme se alespoň na pár chvil radovat z přítomnosti druhých.  

Tato povídka zobrazuje to dětské, které se ukrývá v každém z nás. Povídka obsahuje jednoduchá slova, která mají svůj jasný cíl - vrýt se nám hluboko do naší mysli a jen tak snadno na ně nezapomenout. V dětském světě jsou důležité maličkosti, na což často, my dospělí, zapomínáme. Proto bychom neměli zapomínat radovat se z maličkostí a užívat si každého dne. Nejen o Vánocích.

Vypravěčem v této povídce je nám malý kluk. Neznáme jeho přesný věk, ale to ničemu nevadí. Tento kluk vzpomíná na další lidi, se kterými se díky němu seznámíme.

Dokonalou vánoční atmosféru této povídkové knihy vykreslují nádherně, tematicky laděné, ilustrace japonské ilustrátorky Nanaky Ishidy (narozena roku 1979). Ilustrace nejsou nijak provokativní, nijak složitě vykreslené, ale mají v sobě to pravé kouzlo.

Tato kniha je určena čtenářům od sedmi let. Ale podle mě touto knihou nepohrdne nikdo, kdo má rád atmosféru samotných Vánoc. Nezáleží na tom, zda-li už jsme na kouzla a zázraky příliš staří či naopak mladí. Vždyť zázraků, štěstí a radosti je zapotřebí v každém věku. Záleží pouze na nás, jak si čtení této knihy vychutnáme a užijeme. Mně osobně se líbila jednoduchost této povídky.

V povídce se mi zalíbila jedna věta, kterou prostě musím na konec uvést.
Ty Vánoce byly tak stejné, že nikdy nevím, jestli chumelilo šest dní a šest nocí, když mi bylo dvanáct, nebo dvanáct dní a dvanáct nocí, když mi bylo šest.